Orville: Nové horizonty – Jsou nové, nebo spíš jen temné?

Ač je to k nevíře, seriál The Orville jsme naposledy měli možnost sledovat v roce 2019. Od té doby se stalo mnoho věcí – od celosvětové pandemie až po horkou válku pár set kilometrů od našich končin. A změnil se i sám Orville – v mezičase bylo studio 20th Century Fox odkoupeno studiem Walta Disneyho a nyní je tedy vysílán prostřednictvím sítě Hulu, resp. v našich končinách prostřednictvím streamovací služby Disney+. Což je mimochodem další velká změna: nyní lze u nás sledovat The Orville způsobem zcela bezvýhradně legálním, což se o většině nového Star Treku říct nedá.

Tohle všechno mělo zcela neoddiskutovatelný vliv na seriál jako takový. (Dobře,to že je nyní streamován i u nás asi ne, ale to ostatní bezesporu ano.)

Orville vždy vypadal dobře, ale v současné době vypadá prostě famózně. Znalci CGI si nad triky možná znechuceně odplivnou i tak, ale nám laikům připadají New Horizons vizuálně famózní. A v tom se zároveň schovává příslovečné čertovo kopýtko, neboť Seth MacFarlane se rozhodl, že využije možností, které mu poskytuje streamovací platforma a jednotlivé epizody jsou nyní výrazně delší – zatím měly všechny stopáž minimálně hodinu a spíš více. Hned ta první, "Electric Sheep", má například stopáž 70 minut, a to je vážně hodně. Až moc. Rekord zatím drží 1x05 "A Tale of Two Topas" s neuvěřitelnými 75 minutami, což už je v podstatě dvojepizoda.

V prvních dvou sezónách byla typická délka dílu kolem 45 minut (+/-). Jistě, můžeme se bavit o tom, jestli by podobný seriál měl mít spíš 50 minut, jako tomu bylo např. v časech TOS, nebo spíš 40, jako tomu bylo místy ještě docela nedávno, ale nejspíš se shodneme, že optimální délka jednoho dílu u seriálu tohoto typu je někde pod 60 minutami – což mimochodem dodržují i Tajemné nové světy, toho času asi největší současná konkurence Orville – a to z celé řady důvodů: diváckým očekáváním počínajíc, přes potřebu nějak vměstnat tohle všechno do vysílacího schématu, ať už v rámci lineárního vysílání TV stanice nebo v rámci soukromého on demand streamingu. Zcela vážně, nevím jak vás, ale mne abnormálně dlouhé díly seriálů při "bingwatchi" vždy vykolejí. To už jsem opravdu raději, když autoři díl v podobné situaci střihnou na dva "podmíráky" ala současné Star Wars. No a pak je tu prozaický fakt, že jen málokterý námět je natolik nosný, aby bez extra vycpávek utáhl de facto filmovou stopáž.

A jsme u vycpávek... Ty se u nové sezóny vyskytují zejména v oblasti triků, což koneckonců není v rámci žánru nic neobvyklého. Jenže – když Stanley Kubrick natočil svou 2001, byl to bezesporu veliký divácký zážitek. Když Robert Wise natočil o cca. dekádu později The Motion Picture, byl to zážitek srovnatelný (mmch. oba filmy dělal stejný trikař: Douglas Trumbull). Ale taky si určitě všichni vzpomeneme na to, že na délku obou filmů se v diváckých řadách žehrá velmi často (a rádo), protože, a to je málo platné, TV obrazovka, byť veliká, se kinu nevyrovná. Nemluvím o rychlosti, či v tomto případě spíš o pomalosti, filmového děje jako takového. A Orville, při maximální úctě k jeho autorům, se přece jen těmto filmům nevyrovná, a hlavně by to ani nemělo být jeho cílem. Jeho zaměření je přece jenom o dost jiné.

Ano, přímo podle slov Setha MacFarlanea se seriál posunul od první sezóny směrem k vážnějšímu pojetí, a na tom nakonec není špatného. Jenže tam, kde první dvě sezóny nabídly akci rychle ubíhající, a zdaleka ne vždy prvoplánově humornou – druhá polovina druhé sezóny je všechno, jen ne prvoplánově humoristická – nabízí sezóna třetí akci notně roztahanou a dost často poměrně unavenou. A hlavně velice vážnou, neodlehčenou vůbec ničím, což je v porovnání s prvními dvěma řadami vyloženě v rozporu.

První epizoda "Electric Sheep" (Elektrické ovečky) má náladu vyloženě pohřební a svým způsobem jde o retcon již zmíněné druhé poloviny druhé sezóny; když budu hodný a jemný, tak se dá říct, že jde o její doplnění. Zaznamenal jsem hlasy – a souhlasím s nimi – že námět 3x01 měl být raději nastříhán do několika epizod a běžet na pozadí jiných epizodických příběhů, že by poté její pointa působila mnohem úderněji. Jistě, jde o první epizodu nové řady, a tak do poslední chvíli tak docela nevíme, jak to všechno dopadne – jestli přece jen nepůjde o stav permanentní – ale když si tuto epizodu pustíte a budete zároveň s tím dávat pozor na děj, zjistíte, že zápletka se vlastně vyřeší strašlivě rychle, a že se místy docela těžce vaří z vody. Když si k tomu přidáme, že v ní téměř absentuje humor, na který jsme u Orville byli do té doby zvyklí, začne mít divák záhy pocit, že jde o epizodu seriálu z alternativního univerza, kde si nějakým způsobem Star Trek: Discovery (1. řada) a The Orville prohodily svá místa. Ale budiž. Ne každý snese černý humor a připočteme-li k tomu všemu, že epizoda je dedikována památce nedávno zesnulého Norma MacDonalda (hlas, který mluvil Yaphita), dá se jistá ponurost tohoto dílu pochopit a omluvit.

Pro druhý díl "Shadow Realms" (Říše stínů) se ovšem ospravedlnění hledá daleko obtížněji. Tahle epizoda má jeden strašlivý problém: na to, aby ji člověk bral vážně, se posádka Orville chová v jejím průběhu, promiňte mi ten výraz, až příliš stupidně. Jenže ten díl se ve finále bere vážně. A ne málo. Rozhodně nekončí optimisticky a beze ztrát, což na straně jedné oceňuji, jenže na straně druhé to působí při konfrontaci s ležérním přístupem posádky, jako pěst na oko. Přitom celou věc šlo řešit úplně jinak. Ke stopáž 65 minut nebyl nejmenší důvod. Celý díl prostě a dobře působí poněkud disonantně, a to po emočním nářezu z prvního dílu není vůbec dobře. Zkrátka opět něco spíše z Discovery.

Třetí epizoda "Mortality Paradox" (Paradox smrtelnosti) je konečně taková, jakou bychom od seriálu očekávali. Je to dobrá, byť poněkud předvídatelná sci-fi záležitost. Pořád to ale nějak není ono. Když při sledování odhadujete, jestli je prezentované řešení zápletky už finální, či ještě nikoli, a to opět na základě poněkud přepálené stopáže, tak je něco špatně. Tento díl se pokusil o filmařský ekvivalent toho, čemu se v hudbě říká "klamný závěr", který bezpečně odhalíte pomocí hodinek. Přesto je tento díl už příslovečným zablýsknutím na lepší časy...

A lepší časy nakonec přišly. Protože čtvrtá epizoda "Gently Falling Rain" (Jemně dopadající déšť) je přesně taková, jakou bychom od Orville očekávali. A kupodivu je alespoň z mého úhlu pohledu první, která svou prodlouženou stopáž využívá naplno (65 min). A překvapivě za ní stojí stejný autorský tým, který stál za epizodou druhou.

Nezbývá tedy, než doufat, že The Orville opíše i ve své třetí sezóně obdobnou trajektorii, jakou opsal ve své druhé. Pamětníci si vzpomenou, že reakce na 2. řadu byly ze začátku rovněž rozpačité, byť ne tak moc, a že se třetí sezóna nakonec zapíše do historie jako ta, ve které již téměř zapomenutý seriál vstal doslova z mrtvých a ještě jednou zazářil. Snad ne naposledy – o možné 4. řadě se rozhoduje právě v těchto dnech.