Když jsem se chystala psát tento obsah a tuto epizodu sledovala s kamarádkou (ano, kvůli vám každý díl sleduji dvakrát a někdy prvním sledováním před samotným pisálkovstvím mučím jiné lidi), položila jsem otázku „Kdo tohle k@#$@ napsal?“ a ona mi odpověděla: „Ken Biller“. Bylo to pro mě dostatečným vysvětlením. Pokud pro vás ne, odkážu vás na obsahy epizod Tváře nebo Jetrel. Tahle epizoda je však výjimečná tím, že je první, kterou napsal podle svého vlastního námětu.
Během první série jsem zmínila, že máme spoustu epizod o Harrym, každou chvíli nám Tom lítá v průšvihu, dokonce i Neelix měl pár svých epizod, ale vlastně vůbec nic nevíme o Chakotayovi. No a tvůrci seriálu dali této epizodě vzniknout, neboť se jim zdálo, že během minulé řady našeho prvního důstojníka málo používali. Abych pravdu řekla, než tohle, tak radši nic (ano, jistě tušíte... že to bude zlý). Z pozadí epizody ještě zmíním, že Michael Piller si stěžoval, že Kazoni působí jako „odvar z Klingonů“, Jeri Taylor měla milion poznámek, ale pochválila Billerovu esej o kazonských zvycích a historii (obojí bude v této řadě důležité), a režisér Winrich Kolbe s tím měl problém kvůli stereotypnímu Chakotayově „indiánství“ a chtěl se zaměřit spíše na Chakotaye-Makistu, jenže tvůrčí tým trval na Chuckles-Indián obecný. Podle Roberta Beltrana tato epizoda „shrnuje, kým Chakotay jako osoba je“. Jsem si jistá, že to nemyslel lichotivě.
Samotný díl nám začíná naprosto neuvěřitelně hloupou zápletkotvornou premisou: Chakotay potřebuje vykonat rituál svého lidu, jehož součástí je naprostá samota, takže mu kapitán půjčí raketoplán a nechá ho sbalit si svůj pytlík a letět kamsi do pryč. Každého, kdo má více než dvě mozkové buňky, zajisté napadne, že se sakra přece mohl zamknout v kajutě a vypnout komunikátor. Neexistuje jediný důvod, proč by měl letět někam sám v raketoplánu v neprozkoumané a doposud nebezpečné části vesmíru, která se hemží druhy typu Vidiané, kteří vás bez mrknutí oka naporcují na orgány. Pokud si dobře vzpomínám, naposled, když někam Chakotay letěl raketoplánem, vrátil se v bezvědomí. V tuhle chvíli už to působí, že se Janewayová aktivně snaží zabít své vyšší důstojníky způsobem, aby vše vypadalo jako nehoda, a vládnout lodi po boku Toma, B'Elanny a Ayaly a... No, odpověď, jaké jsou její přesné plány s těmi třemi, se jistě nachází někde v hlubinách fanfiction.net.
Chakotay si recituje své „Ach oči moje“, aniž by tušil, že ho sleduje parta Kazonů ze sekty Ogla, na jejichž území zabloudil. Ocitne se tedy pod palbou z kazonské lodi, na které je... Nog?! Poslouchejte, jako chápu, když se nějaký herec ve Star Treku objeví ve více rolích, například Suzie Plakson, která hrála vulkánskou doktorku Selar, poloviční klingonku K'Ehleyr nebo ženskou Q. Jsou to epizodní role a dostatečně od sebe vzdálené v čase, aby to diváky nerušilo. Ale DS9 s Voyagerem běžely v televizi ve stejnou dobu. Nog už byl zavedená postava a Aron Eisenberg se snad ani nesnaží změnit hlas? Zapátrala jsem, co k tomu nešťastnému rozhodnutí vedlo a tvůrci prostě nemohli najít patnáctiletého herce, který by dodal postavě Kara na „věrohodnosti a hloubce“ (jo, pokud totiž něco není ve scénáři, nevydoluje to z toho ani Patrick Stewart), a docházel jim čas, takže najali tehdy čtyřiadvacetiletého Arona v plné víře, že postavu dokáže zahrát dostatečně odlišně od Noga. Otázkou je, proč prostě od začátku tedy nehledali dvacetiletého herce menšího vzrůstu. Karovi se samozřejmě Chakotaye zajmout nepovede, naopak sám skončí v jeho raketoplánu. Bitva ovšem má své následky a nefunguje dálková komunikace a Chakotay tak nemůže dát nikomu vědět o tom, že vzal stopaře.
Mezitím na Voyageru Janewayová prožívá osobní noční můru, kdy se dloube v jídle od Neelixe, zatímco ten mluví o tom, jak by se hrozně chtěl zúčastnit bezpečnostního cvičení. Jediné, co si z toho můžeme odnést za důležitou informaci, je to, že poručík Ayala má děti a stýská se mu po nich. Naštěstí je zavolána na můstek, ale až poté, co Neelixovi slíbí, že ho příště Tuvok pozve... A proto se už nikdy žádné cvičení na lodi nekonalo.
Voyager se vydá hledat Chakotaye, který si užívá společnosti vzteklého kazonského puberťáka, kterému říká „synku“. A to je přesně to, Chakotayi, proč tě nikdo nemá rád. Jeho pokus Kara vrátit Kazonům dopadne tak, že je zajat. Otázkou je, proč si po všech předchozích setkání s Kazony myslel, že to dopadne jakkoli jinak. Opravdu žil v přesvědčení, že jim zavolá, oni si vezmou zpět své děcko a nechají ho letět si po svých? Mimochodem, Kazona Halize, který je do zajetí dovede, hraje Tim de Zarn, který se svého času s Tuvokem pokoušel ukrást Enterprise (jeden z těch snesitelnějších případů recyklace herců). Kar provede Chakotaye trofejemi jeho schopnějších spolubojovníků, kterými si zasloužili svá jména a obviní ho z toho, že on kvůli němu bude do konce života jen Kar. No a Voyager mezitím narazil na trosky...
Nejhorší částí tohoto kazonského zážitku jsou bezesporu dialogy. Já nepožaduji, aby mělo všechno hloubku či vtip dialogů Joea Straczynského nebo slovní hříčky Williama Shakespeara. Ani to od Star Treku z jeho samotné podstaty nečekám. Ale tohle je prkenné, že by se z toho dala položit podlaha po celé Ikee a ještě by zbylo na jeden menší Albert. Neohrabanost a nenápaditost čehokoli, co řekne posádka Voyageru, je ještě tím lepším, protože vše, co řeknou Kazoni, zní jako podprůměrná fanfikce o Klingonech, napsaná poďobaným fanouškem, kterou se snaží na conu zahrát parta jeho kamarádů ve špatných kostýmech.
Chakotay se Kazonům omluví, že kdyby věděl, že je to jejich prostor, neletěl by do něj. No jo, jenže jak mu Kazon Razik sám sdělí, jejich hranice se mění každý den. A také, že Kazoni dlouho bojovali, aby se stali nezávislými na uniformách, jako je ta jeho, což zní téměř jako náznak nějaké backstory, ale zase bych nad tím úplně nezadržovala dech. A také svým pohůnkům nařídí, aby dali Chakotayovi něco k snědku, než bude večer popraven, což asi znamená, že Kazoni věří na poslední jídlo. No a potom ho předvedou partě kazonských děcek, kterým Chakotay tvrdí, že je mírný muž pocházející z mírného lidu... až na těch posledních pár let, co strávil jako terorista. I když vzhledem k tomu, kolik měl na palubě špehů, mu to stejně moc nešlo. Chakotay dostane nařízeno, aby zabil Kara, a potom že si může jít po svých. No, dopadne to, jak byste čekali, Chakotay zajme Razika a potom s Karem utečou. Neřeší to jejich kulturní rozdíly, protože stejně jako Klingoni, ani Kazoni nevěří na smrt ve spánku v pokročilém věku.
Voyager vyzvedne další trosky. A tentokrát je to skutečně kus Chakotayova raketoplánu. Ale nebojte se, o našeho hrdinného prvního důstojníka jsme nepřišli, transportoval se totiž s Karem na povrch měsíce, který slouží Kazonům jako výcvikové centrum. Brzy na to přijde i posádka Voyageru, a tak jsou Neelix a Kes jako experti na Kazony přiděleni jeden na můstek a druhý k Tuvokovi s Janewayovou. Můžete hádat, koho si Janewayová vybrala pro sebe a kdo bude trápit Toma.
Chakotay se zatím s Karem sbližuje u táboráku, ale chybí jim buřty, natož aby měli chleba s hořčicí, takže jsou oba takoví nerudní. Chuckles přijde s tím, co ho naučili jeho lidí: že člověk nevlastní zemi, jen odvahu a loajalitu v srdci. Aha, no, pokud to tak jeho lid viděl, proč si prostě nesbalili svou kuráž a loajalitu a nenechali svou půdu napospas Cardassianům? Anebo to bylo přesvědčení typu „my to tu nevlastníme, patří to tu duchům našich předků, kteří nás tu nechávají žít a naši předci tu Cardassiany nechtějí“?
Voyager se mezitím setká s Kazon-Ogly a dojdou k závěru, že mají asi společný cíl – najít Chakotaye s Karem. Tudíž pátrají společně a tedy... je překvapivé, jak strašně je Kes z formy. Jdou jen trochu svižnějším tempem, ona sotva popadá dech a svůj text pronáší s největším vypětím sil. No, pokud jsou toto její fyzické schopnosti, není překvapením, že se jí nikdy nepodařilo žádnému Kazonovi utéct.
Chakotay naplánuje, že ho Kar na chvilku zabije, protože Doktor ho jistě hravě oživí. Finálním zvratem je, že namísto něj Kar zastřelí Razika, čímž je Haliz automaticky povýšen na Maja. Toho to vůbec nemrzí, dá Karovi jeho jméno a výsadek se přenese zpět na loď... KDE CHAKOTAY DOKONČÍ SVŮJ RITUÁL TÍM, ŽE SE ZAMKNE O SAMOTĚ V KAJUTĚ!
A ano, vím, že jste čekali Ayalu... Já také, ale projela jsem všechny scény na lodi a i když je v díle uveden, nikde není vidět – buď se jedná o rameno, u kterého v jedné scéně na můstku Janewayová stojí, anebo se prostě do žádného záběru nedostal. Strhla bych za to z hodnocení jeden bod, ale už není kam strhávat. Pokud ho najdete vy, pošlete mi časový údaj.
Závěrem bych ráda uvedla, že asi nejhorším zločinem celé epizody je, že jejím hlavním hrdinou má být Chakotay, kterého jsme si v první řadě příliš neužili, a přesto nedokáže přinést nic nového ohledně jeho postavy. A to včetně toho, že ve chvílích, kdy by třeba bylo vhodné vyprávět Karovi o Makistech v rámci toho, že stejně jako bojovali za svou svobodu Kazoni, musel se do toho pustit i jeho blíže neurčený kmen, místo toho Chakotay zvolí strategii mu vyprávět o tom, jak si zasloužil uniformu Flotily. Celá záležitost nakonec působí, jako by byl původně ve scénáři "Harry Kim" nebo "Tom Paris" a když si producenti všimli, že Robert Beltran už v podstatě rok nic nedělá, udělali rychlé Ctrl+H a na začátku přepsali důvod jeho cesty na rituál o samotě. Chakotay se nám tedy stále více klasifikuje na nejzbytečnějšího člena posádky do počtu. No a ještě jedna rychlá statistika:
- Počet lodí zničených Chakotayem: 2
- Počet lodí doposud pilotovaných Chakotayem: 2
Celkové hodnocení:
0/5
... protože to bylo hotové utrpení!
Zapojte se do diskuse