Autor epizody, Michael Piller, považuje tuto za jednu z nejlepších, nesoucí se v duchu film noir nebo Pulp Fiction. Jeri Taylor ji považuje za jednu z nejhorších, co natočili. Souhlasím s Jeri Taylor. Tahle epizoda je také ve více než jedné věci podobná s "Věcí perpektivy" v TNG. Michael Piller ale odmítá, že by snad byla její předělávkou. Jenže je. A špatnou. Hodně špatnou.
Stejně jako v TNG tu máme zavražděného vědce, jeho ženu a křivě obviněného důstojníka. Stejně jako v TNG, celá epizoda probíhá jako špatně napsaný díl To je vražda, napsala. Ještě jedna věc ji pojí s TNG – je to první z celkem osmi epizod Voyageru režírovaných LeVarem Burtonem.
Epizoda začíná tím, že vidíme trest, který byl Tomovi udělen za vraždu – do konce života prožívat každých čtrnáct hodin vzpomínky oběti na svou smrt. Osobně mi to nepřijde jako zrovna nejlepší trest, protože lidský mozek je přeci jen přizpůsobivý a tudíž i s tímto naloží jako s čímkoli jiným nepříjemným: ze začátku je to pro systém šok, ale po pár týdnech se z takového pravidelného prožívání bolesti stane pouhá lehce nepříjemná rutina, jakou je například čistění zubů, cesta hromadnou dopravou do práce anebo sledování prvních řad Voyageru.
Vedlejší zápletkou je... všichni si vnitřně povzdechněme... Doktor. Tentokrát si chce vybrat jméno. Přesněji o jedno požádal kapitána, protože je program a programy si nevybírají. Opět tu máme Kes a její „měl byste si ho ale vybrat sám“. Je to pět minut mého života, které už mi nikdo nevrátí.
Tom a Harry byli na výsadku. Vrátil se však jen Harry a nese špatné zprávy. Paris už zase skončil ve vězení. Ráda bych tvrdila, že je to naposledy, co spolu tihle dva někam letěli a skončili ve vězení, ale není.
Duo Tom a Harry bylo vysláno na planetu Baneanů sehnat nový kolimátor, potřebný do navigačního pole lodi, protože jak je známo, s poruchou navigačního pole se do kvadrantu Alfa letí špatně. Baneané jsou humanoidi, kteří nad obvyklými čelními výrůstky mají krom vlasů ještě peří budící dojem, že mají hlavu zabalenou v hlávce zelí. Válčí se sousedním druhem Numiri, což jsou zase standardní ještěrkoidní humanoidi.
Baneanský vědec je pozve k sobě domů na večeři, protože ten kolimátor má nejspíše na poličce v garáži anebo doma pod postelí. Naše dvojice se tak seznamuje s vědcovou polonahou ženou, jejíž životní náplní nejspíše je sedět doma s čivavou, zatímco její dvojnásobně starší muž vydělává. Přiznejme si, jen zběžný pohled na sociální sítě nás přesvědčí, že není první ani poslední ženou ve vesmíru, která tak tráví svůj život. Manžel odběhne natáhnout bačkory (ne naposledy v této epizodě) a ona nabídne našim chlapcům pití a vydá se vařit.
Vím, že rozpočet první sezóny byl po přetáčkách "Ochránce" a útratě za kapitánovy příčesky trochu omezený, ale sakra, natupírovat chlupy čivavě a vydávat ji za mimozemského psa? V TOSce tomu Žerykovi oblékli alespoň kostým s rohem a tykadly.
Po krátké a trapné večeři se vědec a Harry s Tomem vydají pracovat, zatímco vědcova žena se nejspíše někde zase nudí. Není jediná. Inženýrština začne po nějaké době nudit i Parise a vydá se tedy hledat něco v jeho odbortnosti poletuchy. A to je naposledy, co ho Harry vidí.
Kapitán se rozhodne na Baneu vydat s lodí, která už je nápadnější než raketoplán, a tudíž musí zjistit, co vlastně jsou zač ti nepřátelští Numiri. Pozve tedy na schůzku svého experta na kvadrant Delta, Neelixe. No, jeho pomoc je... jak to jen říct... takhle: Jediná užitečná věc, kterou od začátku seriálu udělal, bylo darování plic tomu Vidianovi, a to ještě nebylo záměrně.
Voyager dorazí na Baneu po krátkém rozhovoru s numirijskou hlídkou a Janewayová s Tuvokem se vydají vše prošetřit osobně. Dozví se, že Tom byl potrestán a usvědčen pomocí vzpomínek oběti, načež jsou za vězněm dovedeni. Celu nemá vybavenou úplně špatně, ale šťastný tedy rozhodně není. Musí ovšem přiznat, že jeho vztah s manželkou oběti nebyl zcela nevinný. Na obhajobu použije, že mu paní tvrdila, že se zrovna ten den s manželem rozešla...
Chtě nechtě musí Tom Tuvokovi s kapitánem odvyprávět, jak se s Harrym a vědcem nudil a bloumal barákem, až našel paní domu kouřit na verandě. Řekl jí, že jeho druh přestal kouřit už před mnoha stoletími. No, Tome, mám pro tebe super zprávu – v následujících dvaceti osmi letech to zase vejde do módy, jak jsme mohli vidět v Picardovi (z čehož nejspíš zarytý odpůrce kouření Gene Roddenberry rotuje v hrobě společně s Leonardem Nimoyem, který na jeho následky zemřel).
Tom na svůj trest nereaguje dobře... protože do jeho lidského mozku nacpali baneanské vzpomínky. Takže mu to více a více poškozuje mozek. Doktor nedokáže říct, jak dlouho potrvá, než dojde k závažnějšímu poškození. No, rozhodně se nemusí bát, že by to poškodilo jeho znalosti zdravotníka. Alternativním trestem je na Banee smrtící injekce. Tom vypadá, že by to v tuhle chvíli i preferoval.
Tuvok si vyslechne manželku, která mu tvrdí, že se s vědcem rozešla a potom se vydala sbalit Toma, přestože měl za pár dní odletět. Šli k nim domů, cestou zmokli, takže uvařila čaj, potom se v atriu dívali na bouřku, než dorazil manžel a na vlastní oči viděla Toma ho zabít. Tuvok jí moc nevěří. Tom se přizná, že je to všechno pravda... po ten čaj, potom už nic netuší.
Vyšetřování je přerušeno, když se loď ocitne pod numirijským útokem. Čímpak se jim asi Voyager náhle znelíbil? A skutečně na té lodi není jiný pilot, než Tom, že ta čest připadla zrovna prvnímu důstojníkovi?
Pomocí makistického triku se lodi podaří útok odrazit. Tuvok si dá spojení myslí s Parisem a odhalí tím nejen, že je Tom nevinný, ale i proč na ně Numiri zaútočili. Tom a Harry se raketoplánem vydají zpět na planetu, aby mu z mysli nechali odstranit vzpomínky. Tom se rozhodne, že je všechno Harryho vina, protože ho nehlídal. Jeden by čekal, že ve třiceti, po pobytu ve vězení, už bude mít zvládnuté alespoň základy sebekontroly.
Přesně podle Tuvokova předpokladu raketoplán zajmou Numiri, kteří Toma očividně chtějí pro sebe. K jejich rozčarování se jim ale dvojice transportuje pryč a zůstane jim jen raketoplán plný výbušnin, a tak ho raději vrátí. Výbuch nebyl v rozpočtu. Potom už se blížíme do velkého finále, kde si Tuvok všechny postavy sezve do jedné místnosti a předvede nejlepší imitaci Hercula Poirota v kvadrantu.
Tuvokovým důkazem jest, že je Tom o několik čísel vyšší než paní vědcová, zatímco muž ve vzpomínkách byl stejně vysoký jako ona. Na Vulkánu se nejspíš nenosí podpatky. Co je však důležitější – vrah věděl, kam bodnout, aby zasáhl baneanské srdce, zatímco každý, kdo se kdy s Tomem setkal, ví, že sotva dokáže říct, kde je srdce lidské.
A proč po něm tedy šli Numiri... ano, ty cizí symboly vespodu obrazovky, o kterých se Paris domníval, že jsou normální titulky pro neslyšící v baneanštině, ve skutečnosti byla vědcova práce. Geniální! Vrahem nebyl zahradník, ale doktor, který provedl implantát. A korunní svědek? Ano... samozřejmě – ta čivava, která nemá ráda cizí lidi, nadšeně panáčkuje a ze všeho ho tím tedy usvědčí.
Tom nakonec v jídelně navštíví Tuvoka, který sedí sám, protože si při večeři raději čte, než aby se s někým bavil. Podle Parise si tak kamarády nenajde – nechápe, že to je účel.
No a potom už je konec a Voyager se opět impulzem vydává k domovu... asi protože nesehnali ten kolimetr.
Celkové hodnocení:
1/5
...protože to bylo přesně tak nezáživné, jak jsem si pamatovala.
Zapojte se do diskuse