Zemřel Q, který chtěl zemřít. Gerritu Grahamovi bylo 76

Ve věku 76 let zemřel 15. září 2026 americký herec, scenárista a hudebník Gerrit Graham. Podle rodiny podlehl v New Yorku plicnímu onemocnění a v posledních chvílích jej doprovázeli jeho dva synové. Trekkies jej znají ze dvou velmi odlišných vedlejších rolí: v první řadě se objevil v Deep Space Nine jako jeden z Lovců v epizodě "Captive Pursuit" (Stíhání oběti), o tři roky později si pak ve Voyageru zahrál podstatně významnější postavu Quinna, nesmrtelné bytosti Q, která už nechce dál existovat. Právě "Death Wish" (Přání smrti) patří i po třiceti letech mezi epizody, v nichž Star Trek dokázal zdánlivě fantastickou premisu proměnit ve velmi skutečnou společenskou otázku.

Graham se narodil 27. listopadu 1949 v New Yorku a před kamerou se objevoval od konce šedesátých let. Výrazně jej ovlivnila spolupráce s režisérem Brianem de Palmou, kterého poznal během studií na Columbia University. Hrál už v jeho raných filmech Greetings a Hi, Mom!, nejslavnější společná práce ale přišla v roce 1974, kdy Graham ztvárnil okázalého glamrockera Beefa v kultovním Phantom of the Paradise. Následovaly desítky filmových a televizních rolí – mimo jiné Used Cars, Demon Seed, TerrorVision, Child's Play 2, Seinfeld, The Larry Sanders Show nebo seriál Now and Again. Nebyl přitom jen hercem: psal pro osmdesátkovou Twilight Zone, podílel se na dialozích Disneyho Malé mořské víly a s Bobem Weirem napsal skladbu "Victim or the Crime" pro Grateful Dead.

I mimo Star Trek se jeho cesta několikrát protnula s lidmi, které trekkies dobře znají. V Child's Play 2 například hrál po boku Brada Dourifa, Lona Sudera z Voyageru. Zajímavější je ale Grahamova vlastní cesta ke Star Treku. Při castingu postav DS9 se totiž dostal velmi blízko k jedné z hlavních rolí – podle vlastních slov skončil při konkurzu na Oda druhý za Reném Auberjonoisem. Tvůrci si jej však zapamatovali a nakonec jej do seriálu přivedli jinak.

Lovec z kvadrantu Gama

Poprvé se ve Star Treku objevil už v roce 1993 v šesté epizodě Deep Space Nine, "Captive Pursuit". Pro přesnost: Graham nehrál Toska samotného – toho ztvárnil jiný startrekový herec mnoha tváří, Scott MacDonald – ale prvního z Lovců, kteří dorazí skrze červí díru, aby svou kořist získali zpět. Tosk je totiž příslušníkem druhu, jenž byl po generace šlechtěn jedině proto, aby mohl být loven. Smyslem jeho života je poskytovat Lovcům co největší výzvu a nejvyšší ctí je zemřít při lovu; nechat se zajmout živý pro něj naopak znamená nesnesitelnou hanbu. Grahamův aristokraticky sebejistý Lovec proto nepůsobí jako sadistický vrah – z jeho pohledu pouze pokračuje v tradici, kterou obě strany považují za základ vlastní kultury.

Právě proto je "Stíhání oběti" důležitější epizodou, než by se na první pohled mohlo zdát. O'Brien se s Toskem spřátelí, začne považovat jeho osud za nespravedlivý a nakonec mu vědomě pomůže uprchnout, aby mu umožnil pokračovat v lovu za vlastních podmínek. Už šestý díl tak naznačil, že na této stanici nebude vždy možné vyřešit složitý morální problém citací předpisů Hvězdné flotily. Je docela příznačné, že už první Grahamova postava stojí v příběhu, jehož základní otázkou je právo jednotlivce rozhodovat o vlastním životě. O tři roky později dostal příležitost totéž téma zpracovat v mnohem radikálnější podobě...

Q, který měl všeho dost

V epizodě "Death Wish", odvysílané 19. února 1996, objeví Voyager uvnitř komety uvězněného člena Kontinua Q. Po osvobození oznámí něco, co se u všemocné a prakticky nesmrtelné bytosti zdá téměř absurdní: chce zemřít. Kontinuum mu to však odmítá povolit a starý známý Q Johna de Lancieho jej přichází vrátit do vězení, kam údajně patří. Quinn proto požádá kapitánku Janeway o azyl a většina epizody se promění v neobvyklé soudní řízení nad otázkou, zda může mít nesmrtelná bytost právo ukončit vlastní existenci. Graham se zde potkal nejen s de Lanciem, ale díky svědkům předvolaným Q také s Jonathanem Frakesem coby Williamem Rikerem.

Graham přitom Quinna záměrně nehrál jako zlomeného nebo permanentně depresivního člověka. Později vysvětloval, že jej pojal lehčeji, než tvůrci pravděpodobně očekávali, protože podle něj sebevražda nebyla skutečným tématem příběhu. Tím bylo právo člověka – nebo v tomto případě Q – rozhodovat o své vlastní existenci. „Můžete sebevraždu zakázat zákonem?“ formuloval později základní otázku epizody. Právě díky tomu jeho Quinn funguje tak dobře: nechce zemřít v návalu emocí. Své rozhodnutí vysvětluje klidně, dlouhodobě a až nepříjemně racionálně.

A jeho důvody jsou specifické právě tím, že je Q: Už viděl prakticky všechno. Navštívil všechny myslitelné kouty vesmíru, zažil jeho největší události, poznal nekonečné množství kultur a po nesmírně dlouhé době už před ním nezůstalo nic nového. Když Voyager navštíví Kontinuum, lidská mysl jej interpretuje jako pustou silnici uprostřed ničeho, kde několik Q nečinně sedí, protože už si dávno řekli vše, co si mohli říct. Nesmrtelnost se zde neukazuje jako dar, ale jako nekonečné pokračování existence poté, co z ní zmizela možnost změny. Quinn netrpí bolestí těla. Trpí absolutní stagnací. A Kontinuum mu navíc odpírá i poslední volbu, kterou ještě nikdy nemohl učinit.

Eutanazie v hlavním vysílacím čase

"Death Wish" proto byla v roce 1996 mimořádně odvážná epizoda. Asi nikoho nepřekvapí, že jejím autorem je Micheal Piller, tentokráte s pomocí svého syna Shawna. Michael je autorem těch nejpřemýšlivějších počinů ve Star Treku, na které většinou neexistuje jasná odpověď, pokud vůbec nějaká. Asi největším příkladem jeho morálních hádanek je film Insurrection (Vzpoura), kde mají pravdu všichni, ale vlastně nikdo.

Než eutanazii se závěr epizody věnuje spíše asistované sebevraždě, ale kontext roku 1996 mezi tím prakticky nerozlišoval. Janeway nakonec Quinnovi přizná právo na azyl, čímž mu umožní vzdát se nesmrtelnosti, načež mu Q poskytne prostředek, kterým svůj život skutečně ukončí. Epizoda neudělá jednoduchou věc a neoznačí jednu stranu za morálně správnou. Jeho rozhodnutí má navíc jasné důsledky. Později Voyager ukázal, že právě tato vzpoura proti neměnnosti pomohla rozpoutat zásadní společenský otřes uvnitř samotného Kontinua. Už dobové i pozdější komentáře řadily "Přání smrti" mezi nejkontroverznější a nejodvážnější příběhy seriálu.

Zajímavé srovnání nabízí o šestnáct let mladší bestseller Jojo Moyes Než jsem tě poznala (Me Before You) a jeho filmová adaptace z roku 2016. Také zde hlavní hrdina Will Traynor své rozhodnutí zemřít nezmění ani poté, co do jeho života vstoupí člověk, který mu nabídne lásku, nové zážitky a jinou možnou budoucnost. Podobnost s Quinnem spočívá především v důrazu na autonomii: okolí obou postav je přesvědčeno, že jim může nabídnout dostatečný důvod pokračovat, zatímco oni tvrdí, že konečné rozhodnutí musí zůstat jejich.

Star Trek prostřednictvím nesmrtelného mimozemšťana, precizního scénáře a skvělého herce dokázal otevřít debatu, která by s lidskou postavou byla v americké televizi poloviny devadesátých let těžko myslitelná. Jednak nikterak nemoralizuje – neříká divákovi, co si má myslet – a nechává proti sobě stát hodnotu života, odpovědnost vůči společnosti a právo jednotlivce říci, že jeho vlastní existence je jen jeho. Gerrit Graham dokázal svou postavu udržet mimo abstraktní filozofický argument. Udělal z něj sympatického, inteligentního a překvapivě živého člověka.

Grahamův odchod tak připomíná herce, jehož stopa ve Star Treku čítá pouhé dvě epizody, ale jedna z nich zůstala mezi těmi, ke kterým má smysl se vracet i po třiceti letech. V rozhovoru z roku 2016 označil "Death Wish" za jednoduše fantastickou epizodu. V tom se s ním dá jen těžko přít.