O původu Mary Sue aneb Když se Trekkies činí

Pokud se člověk aktivně vyskytuje na internetu a ještě víc ve sféře fandomů, jistě už někdy narazil na označení „Mary Sue“. Ne, nejedná se o nějakou další postavu z nového Marvel filmu nebo seriálu… no, i když...

Mary Sue se používá jako označení pro postavy ženského pohlaví, které jsou ve všem dokonalé. Silné, chytré, nádherné, neodolatelné a vše se kolem nich točí. Nikdy neudělají chybu, a když už nějakým záhadným způsobem ano, vše se ihned vyřeší. Ve finále vám tyto postavy přijdou nezajímavé, jednoduché a nesympatické.

Pro mužské protějšky se používá nejčastěji Gary Stu nebo Marty Stu. Že jste o těchto jménech nikdy neslyšeli? To je v pořádku, já taky ne, dokud jsem se problematice Mary Sue nezačala věnovat podrobněji. Samozřejmě „dokonalé“ mužské postavy se ve fikci najdou také a je jich opravdu hodně, ale hádám, že buďto nejsou pod takovým drobnohledem, jako postavy ženské, nebo do nich autoři vloží více práce a postavy se tak mohou pořádně vyvinout. Příkladem klasického Garyho Stua je pak například Old Shatterhand z děl Karla Maye nebo Mirek Dušín z Rychlých šípů.

Co se Star Treku týče, dali by se jako takové Mary Sue nebo Gary Stu na první pohled najít v postavách kapitána Kirka nebo pana Spocka, v Nové Generaci by to potom byl Wesley Crusher, či ve Voyageru sama kapitánka Janewayová a Sedmá z devíti. Zde ale leží největší rozdíl mezi Mary Sue a zdánlivě napovrch dokonalými postavami. Ty mají, na rozdíl od Mary Sue, možnost se vyvinout, udělat chyby a poučit se z nich – jejich autoři nad nimi tak trochu přestanou držet ochranou ruku. I když u Wesleyho to trvalo skoro celý seriál.

Původ

Mary Sue se nejvíce používá, když člověk mluví o fanfikcích, které mnohdy píšou mladé autorky o svých oblíbených filmech, seriálech či hudebních skupinách. Zde nejčastěji vytvoří dokonalou postavu s autobiografickými prvky, která se nějak seznámí s hlavními hrdiny a prožívá s nimi různá dobrodružství. Což o to, psaní je především koníček a člověk z něj má mít radost, ale když se nějaký archetyp postavy, navíc tak dotěrný a otravný, objevuje pořád dokola, tak si někdo všimne.

A v roce 1973 si toho všimla jistá Paula Smith se svými známými, která později tento archetyp pojmenovala právě jako Mary Sue, a to v satirické povídce A Trekkie’s Tale (Příběh Trekkieho). Star Trek opravdu sahá všude a i zde, v oblasti moderního fandomu, byl pionýrem. Ne nadarmo ho dnes lidé studují a píší o něm odborné práce.

Dávno, dávno v době, kdy ještě nebyl internet a lidé nemohli svá díla jednoduše sdílet, zde byly takzvané fanzines (fanouškovské magazíny). Mohli jste v nich najít jak novinky ze světa Star Treku, tak články a především fanouškovské povídky, známější pod jménem fanfikce.

Pokud jste se někdy setkali s fanfikcemi jen letmo, tak pravděpodobně s těmi horšími, a dovede si jasně představit, že ne všechny příspěvky v těchto magazínech byly kvalitní. Nezapomeňme ale, že fanfikce jsou svým způsobem žánr. A jako v každém jiném žánru, i zde najdete skvosty.

Navíc, fanfikcím v době prvního startrekového seriálu nedopomohla ani homofobie té doby, takže kvalitní díla od dobrých autorů, která se mnohdy točila kolem tématu homosexuálního vztahu kapitána Kirka se Spockem, nebo Uhury s Janice Rand či Christine, musela vždy zůstat utajena a akorát jste si je mohli maximálně půjčovat mezi pár dobrými známými a doufat, že na ně nikdo nepřijde. Když by totiž někdo přišel na to, že takovéto fanfikce čtete, nebo dokonce píšete, velmi pravděpodobně jste se „dobrovolně“ přihlásili ke konci vlastní kariéry i společenského života. A to i v kosmopolitních městech typu San Francisca. Často se tak místo těchto kvalitních fanfikcí objevovaly ve fanzinech „společnsky přijatelné“, ale za to velmi amatérské povídky od lidí, kteří se psaním neměli sebemenší zkušenosti. 

Tento fenomén „společensky přijatelných“ archetypálních postav v čele právě s Mary Sue – převážně tedy mladá kadetka nebo maximálně poručice, která vystudovala Akademii jako jedna z nejmladších vůbec, je zároveň tuze sličná, chytrá a všichni se do ni ihned zamilují – byl tak dotěrný, že nakonec lezl na nervy úplně každému. Včetně právě Pauly Smith, která se svými známými stvořila jméno pro tento typ postav: Mary Sue. Toto jméno použila poprvé pro krátkou satirickou povídku o takové typické „Mary Sue“, která vyšla anonymně ve fanzinu s názvem Menagerie (Zvěřinec – podle stejnojmenné dvojepizody). Dnes si tuto povídku můžete přečíst kdekoli na internetu a vřele ji doporučuji. Je to kousek historie a k tomu navíc velmi krátký, takže kdybych se jej pokusila shrnout recenzí, prakticky bych přepsala celou povídku.

Termín Mary Sue se odtud rozšířil do povědomí fandomu a pak i daleko za jeho hranice. Lidé ho dnes používají při kritice profesionálních děl všeho druhu a často ani sami neznají původ toho označení. Člověka až skoro překvapí jaký má startrekový fandom vlastně dosah.

Na závěr bych akorát chtěla dodat, že psát „Mary Sue“ není nic hrozného. Každý, kdo se nějak věnuje psaní a spolu s nimi i Paula Smith, vám řekne, že Mary Sue je jeden z mnoha schodů, které musí člověk zdolat, aby se z něj stal dobrý autor. Navíc, spousta lidí píše Mary Sue pro svou vlastní radost, ne aby se stali slavnými autory, a na tom není vůbec nic špatného.