Zemřel James Sloyan – herec vážných rolí, které milujeme

Ve věku 85 let zemřel James Sloyan – jeden z herců, jejichž jméno možná běžnému divákovi okamžitě nenaskočí, ale trekkies si po několika sekundách začnou vybavovat jednu výraznou postavu za druhou. Sloyan zemřel již 22. července 2026 ve svém domě v Sherman Oaks v Californii, obklopen rodinou; veřejnost se o jeho smrti ale dozvěděla až nyní z nekrologu zveřejněného v Los Angeles Times. Za šest desetiletí kariéry prošel divadlem, filmem i televizí, objevil se ve snímcích The Sting, Xanadu nebo The Traveling Executioner a výraznou stopu zanechal i v televizi. Fanoušci science fiction jej mohli vidět například v Buck Rogers in the 25th Century, Quantum Leap nebo Aktech X. Po osmnáct let byl navíc hlasem automobilové značky Lexus.

Pro Star Trek ale Sloyan znamenal něco trochu jiného. Nehrál kapitána ani člena stálé posádky a žádná z jeho postav nedostala desítky epizod. Přesto se během pouhých pěti vystoupení rozprostřených mezi Novou generaci, Deep Space Nine a Voyager stal jedním z nejvýraznějších charakterních herců celé Bermanovy éry. Hrál romulanského admirála Jaroka, budoucího Alexandra Roženka, haakonianského vědce Jetrela a jeho nejdůležitější rolí se stal ve dvou epizodách DS9 bajoranský doktor Mora Pol. Společné mají tyto postavy překvapivě mnoho: žádná není jednoduše dobrá nebo zlá a každá musí žít s následky rozhodnutí, které nelze vzít snadno zpět.

Admirál Alidar Jarok: Zradil, aby zachránil vlast

Poprvé vstoupil Sloyan do Star Treku v roce 1990 v epizodě "The Defector" (Přeběhlík). Jeho postava je vysoce postavený romulanský admirál, který pod falešnou identitou přeběhne k Federaci s informací, že Romulané připravují útok na strategicky významnou planetu Nelvana III. Už samotná premisa by stačila na solidní špionážní epizodu, jenže Jarok není klasický přeběhlík, který prozřel a přijal hodnoty Federace. Romulanem zůstává každým coulem. Miluje Impérium, svou rodinu a svou kulturu – a právě proto ji zradí. Je totiž přesvědčen, že jedině tím může zabránit válce, která by jeho domov zničila. Ronald D. Moore (scénárista) příběh přirovnával k jednomu z vrcholů studené války – kubánské raketové krizi.

Sloyan zde předvádí mimořádně komorní výkon. Jarok je hrdý, podrážděný, paranoidní i zoufalý, ale nikdy není teatrální. Jeho nejlepší scény stojí na tom, co neříká. Když se dívá z okna Enterprise na hvězdy a uvědomuje si, že ani obloha kolem něj není jeho oblohou, nese jeho výraz hluboký zármutek jedince, který právě přišel o celý svůj dosavadní život. A když nakonec zjistí, že informace, kvůli nimž obětoval rodinu, kariéru i vlast, byly součástí romulanské léčky určené k odhalení jeho neloajality, Sloyan zahraje absolutní zhroucení téměř bez vnějších gest. "Přeběhlík" je jedním z nejlidštějších příběhů Nové generace a do velké míry za to může právě herecký um Jamese Sloyana.

K'mtar: Alexander, který se snažil opravit vlastní minulost

O čtyři roky později se Sloyan do Nové generace vrátil v epizodě "Firstborn", tentokrát skrytý pod klingonskou maskou. K'mtar přichází jako údajný gin'tak, poradce Worfova rodu, a snaží se hlavu rodiny přesvědčit, aby mladého Alexandra poslal do klingonské válečnické školy. Teprve v závěru vyjde najevo, že K'mtar je ve skutečnosti sám Alexander Roženko, jen zhruba o čtyřicet let starší, který se vrátil do minulosti. V jeho budoucnosti se totiž nestal bojovníkem, ale diplomatem a mírotvorcem – a když byl Worf zavražděn, Alexander si začal namlouvat, že kdyby přijal klingonskou cestu válečníka, dokázal by svého otce zachránit.

Z jeho startrekových rolí ta nejméně zásadní, ale i tady dostává Sloyan do ruky postavu, která není tím, čím se na první pohled zdá. K'mtar začíná téměř jako stereotypně agresivní Klingon a končí jako zestárlý syn, který se vrací k otci s čtyřicet let starým pocitem viny. Příběh nakonec není ani tak o Alexanderovi jako o Worfovi: ten pochopí, že jeho syn nemusí být válečníkem, aby žil čestný život. Sloyanův závěrečný přechod od tvrdého klingonského rádce k jedinci, který jen prostě potřebuje od svého otce slyšet, že jej přijímá takového, jaký je, dává jinak poměrně lehké epizodě nečekanou emocionální váhu.

Ma'Bor Jetrel: Oppenheimer, válečný zločinec, nebo obojí?

Snad nejkontroverznější Sloyanovu postavu přinesl v roce 1995 Voyager. Doktor Ma'Bor Jetrel je haakonianský vědec, který během války s Talaxiany vytvořil metreonovou kaskádu – zbraň hromadného ničení, jež zničila talaxianský měsíc Rinax a během několika okamžiků zabila přibližně 300.000 lidí, včetně celé Neelixovy rodiny. Když se Jetrel po patnácti letech objeví na Voyageru, Neelix před sebou nevidí brilantního vědce, ale člověka odpovědného za válečný zločin. Jetrel mezitím zestárl, onemocněl a svůj zbývající život věnoval hledání způsobu, jak následky vlastní práce alespoň částečně napravit.

Paralela s J. Robertem Oppenheimerem není zde není nijak skrytá – příběh vědomě pracuje s obrazem vědce, jehož technický úspěch se zároveň stal katastrofou takového rozsahu, že jej už nelze oddělit od morální odpovědnosti. Metreonová kaskáda funguje jako zcela jasná analogie atomové bomby a Rinax jako ozvěna Hirošimy i Nagasaki. Jetrel přitom není napsán jako osoba, která by svou odpovědnost jednoduše popírala. Ví, co vytvořil a co jeho vynález provedl. Nyní je unavený, nemocný a hluboce poznamenaný tím, co udělal. Nenápadný scénář manželů Kleinových se etabloval jako jedna z nejvýraznějších epizod úvodu seriálu.

Doktor Mora Pol: Vědec, který objevil vzorek a nechápal, že má před sebou dítě

Pokud ale některá Sloyanova postava utkvěla v paměti nejvíce, je to jednoznačně bajoranský vědec, doktor Mora Pol. Poprvé se objevil v epizodě Deep Space Nine "The Alternate" (Druhá možnost / Rub a líc) a znovu se pak vrátil o tři roky později v důležitém dílu "The Begotten" (Nový život). Mora byl mužem, který po nalezení beztvarého organismu v Denorijském pásu začal neznámý vzorek zkoumat. Tento „vzorek“ se později naučil přijímat humanoidní podobu a stal se konstáblem Odem, který svou tvář (ne)vědomky modeloval právě podle člověka, který jej vychoval.

Slovo „vychoval“ je ovšem právě ten problém. Mora dlouho nevěděl, že má před sebou inteligentní bytost. Oda vystavoval vakuu, chemickým a mechanickým testům a také bolestivým elektrickým stimulům ve snaze zjistit, na co reaguje a čeho je schopen. Z pohledu vědce šlo nejprve o experimentální materiál; z Odova pohledu jsou to jeho nejstarší vzpomínky na život – a značná část z nich je spojena s bolestí. Teprve když Odo začal komunikovat a napodobovat okolní předměty, Mora pochopil, že před ním není pouhý "odo'ital" (neznámý vzorek). Sedm let jej potom učil, jak existovat mezi humanoidy. Mora sám své pouto k Odovi vnímá prakticky otcovsky, ale sám Odo na to má mnohem komplikovanější názor.

Zde Sloyan vytvořil svou nejjemnější postavu. Jeho morální pochybení je mnohem všednější a právě proto zajímavější. Nedokázal si připustit, že objekt jeho vědeckého zájmu může mít subjektivní zkušenost, dokud mu to Odo prakticky nedokázal. V první společné epizodě se oba setkávají jako "otec a syn", z nichž každý si pamatuje stejné dětství úplně jinak. Mora vidí léta trpělivosti, fascinace a péče. Odo si pamatuje člověka, který mu působil bolest a ještě očekává vděčnost. Sloyan přitom Moru nehraje jako necitlivého arogantního vědce; on Oda skutečně miluje, jen dlouho vůbec nechápe, proč mu Odo jeho verzi minulosti odmítá potvrdit.

Odpověď na tuto otázku přinese až druhá společná epizoda v 5. řadě. Odo dostane do péče nemocného novorozeného Měňavce a rozhodne se k němu postupovat přesně opačně než Mora: žádná bolest, žádný nátlak, jen trpělivost a povzbuzení. Když se o Měňavci dozví doktor Mora a dorazí na stanici, jsou nuceni znovu otevřít všechno, co mezi nimi zůstalo nevyřešené. Odo postupně zjistí, že určité stimuly, které celý život vnímal jako pouhé týrání, skutečně pomohly jeho vývoji; Mora naopak vidí, že Odo dokázal novému Měňavci nabídnout něco, co on sám kdysi neuměl – empatii od prvního okamžiku. Teprve společně uspějí. A když mladý Měňavec zemře, respektive se spojí s Odem a vrátí mu schopnost měnit tvar, Odo konečně trochu lépe chápe, co kdysi cítil Mora, když jej po letech společného života opustil.

Je přitom příznačné, že Moru měl původně hrát sám René Auberjonois – podobně jako Brent Spiner ztvárnil Data i Nooniena Soonga. Ukázalo se ale, že převádět Auberjonoise mezi dvěma náročnými maskami by bylo produkčně prakticky nemožné, a tak byl obsazen jeho dlouholetý přítel James Sloyan. Auberjonois později přiznal, že jej změna původně mrzela, ale současně Sloyanův výkon velmi obdivoval. Z původně technického kompromisu vzniklo vynikající castingové rozhodnutí.

James Sloyan: Muž, který ve Star Treku nepotřeboval hlavní roli

James Sloyan odehrál ve Star Treku dohromady jen několik hodin. Přesto po sobě zanechal čtyři postavy, z nichž minimálně tři stojí v samém středu některých z nejzajímavějších morálních příběhů své éry. Jarok se ptá, zda může být vlastenectvím samotný akt zrady. Jetrel řeší odpovědnost vědce za zbraň, kterou vytvoří. Mora Pol ukazuje, jak snadno lze překročit morální hranici nikoli ze zlého úmyslu, ale proto, že ještě nerozumíme tomu, co máme před sebou. A dokonce i budoucí Alexander se vrací do minulosti proto, že nedokáže odpustit sám sobě, že se stal vyznavačem míru, a ne válečníkem.

Hrál postavy, které si nebyli jisté, zda udělali správnou věc – a byly dost inteligentní na to, aby je ta otázka pronásledovala. V univerzu, které vždy stálo především na morálních dilematech, tak zanechal nesmazatelnou stopu.