Mezi-edice prvního Star Trek filmu překvapila – spíše ale ve zlém [analýza]

Letos tu máme tři významné události ohledně filmu s prozaickým názvem The Motion Picture (film). Tou první je vydání 4K verze na iTunes – to je to, co budeme dnes rozebírat, tou druhou je vydání románu Ex Machina k 55. výročí Star Treku, a tou třetí je pak 4K edice režisérské verze filmu podle Boba Wisea, která údajně udrží podobu filmu z dvoudiskového DVD vydání roku 2000.

Ještě nejsme na sedmi oficiálních verzích filmu, jako je tomu u Blade Runnera, ale to brzy doženeme 😉 Aktuální 4K verze je třetím HD přepisem a celkově 6. přepisem filmu pro domácí média. Ano, počítáte správně, režisérská verze ve 4K bude přepisem sedmým a dorovnáme rekord. Rozdíly mezi jednotlivými verzemi se zabývá twitterový účet Star Trek TMP Visual Comparisons a díky jejich pečlivé práci si můžeme nejen shrnout, jak že nová verze vypadá, ale hlavně odhadnout, jak bude vypadat ta režisérská, což je to, co nás zajímá...

Otázka „proč že vlastně potřebujeme další HD přepis“ je rozhodně na místě a odpověď je, že v podstatě nepotřebujeme. Ale zrovna startrekové filmy mají tu smůlu, že jejich první ani druhá konverze do HD nedopadly zrovna slavně. A to je fakt, který se týká všech deseti původních filmů, rozhodně ne jen jedničky. Za kvalitně vyvedené by se dalo označit jen Pátrání po Spockovi a Nejzazší hranice, a to vskutku není mnoho. Ale zpátky k TMP a odpovědi na otázku o nutnosti nového přepisu. Inu, pokud si dnes koupíte TV, bude povětšinou disponovat rozlišením 4K (3840x2160), což odpovídá čtyřnásobnému množství bodů (pixelů) oproti klasickému full HD. 4K je zároveň kvalitativním stropem pro 1:1 konverzi z 35mm filmového pásu. Jakékoli další K už bude pouze zvětšenina.

Toliko k tomu "proč" a teď přistoupíme k "jak". Samozřejmostí pro 4K jsou určité další standardy jako HDR10 a barevný prostor BT.2020, oproti klasickému BT.709. Bez zbytečného zabíhání do spletitostí moderní zobrazovací technologie to ve zkratce znamená, že snímek musí dosahovat vynikajících kontrastních hodnot i na přímém slunci, a to s klasickým blu-ray diskem nesvedete. Nejpodstatnější je rozdíl černého a bílého bodu, čili nějakou úpravou musí na UHD disky projít všechny filmy. OLED displeje se navíc vypalují podobně jako dříve plazmy, čili pokud má film informaci, že černá je černá (#000000) pixely prostě nesvítí a obrazovka se šetří.

Když toto víme a počítáme s tím, můžeme přejít k tomu, že pokud toto filmu provedete, přijdete o reálné podání barev a musí nastoupit jejich korekce (color fixation). Jenže nic není tak snadné, jak se zdá – dnes je totiž populární filmy prostě nabarvit jinak (color grading). Ať už k tomu odpovědné týmy nebo režiséry (zdravíme Petera Jacksona) vede cokoli, většinou to nedopadne dobře. Nejkřiklavějšími případy jsou Společenstvo prstenu, Poslední Mohykán nebo Khanův hněv. Prst na spoušti katastrofy pak drží tzv. dynamické odstranění šumu (DNR), což je automatický filtr, který odstraňuje přílišné zrno z obrazu a zároveň i prach a podobné smetí. Zrnitý negativ totiž skutečně může ve vysokém rozlišení dohnat divácký zážitek do epilepsie, a to nechce nikdo. Jenže čím víc aplikujete DNR, tím méně detailů dostanete, čili je ideální ho používat ručně, a to je... ano, správně... mnohem dražší a nedělá se to. A jelikož je 4K přepis TMP v podstatě jen cvičnou půdou pro znovusestavení verze rozšířené, určité experimenty na toto téma vidíme právě už zde.

Když víme "proč" a "jak", můžeme se fundovaně zaměřit na výslednou podobu a zhodnotit si, co se pokazilo, a co se na naopak povedlo...

Návrat padesáti odstínů šedi

(HDTV bylo nabarveno podle režisérské verze na DVD, pro porovnání tedy vyhovuje.)

Filmový pás stárne. Celuloid není nesmrtelný materiál a digitální převody jsou jedinou cestou, jak film spolehlivě uchovat pro potomstvo. Jednou ze známek fyzického stárnutí je, podobně jako u knih, žloutnutí. Už DVD nabízí výrazně teplejší podání barev, než o 10 let starší televizní přepis. Pro Blu-ray se s tím vypořádali specificky (čti: echt líně) a pouze přidali bílý filtr a napálili jas. Výsledek ale 100% konzistentní s originálem, což je plus. Nový přepis už na to jde jinak a jednotlivé scény po automatických filtrech barevně koriguje. Takže bílá je povětšinou bílá, šedá je šedá a černá černá. Jak jsou na tom ale ostatní?

Modrá špatně jako vždycky

Pokud něco bělíte, odnesou to teplé odstíny. To je prostě zákonitost. Ovšem když něčemu provádíte bílý posun a Kelviny lezou po stupnici jak Narada černou dírou, táhnete nahoru modrý kanál. Výrazně! Typickým příkladem jsou lightsabery v Impériu, co vrací úder, které najedou měly barevné i tělo, a ne pouze záři. A to se musí korigovat. Pokud to nekorigujete, znamená to jediné – nemáte barvocit. A barvocit je bohužel silně nedostatková komodita, která sehrála svou roli právě i zde...

Modrá je natolik výrazná, že ve V'Geru semlela všechny ostatní decentní odstíny zelené a fialové, která tam doteď byly. Proti saturované modré se bojuje saturací červené. Logicky. Jenže... Když jsou tyhle dva kanály oba přesaturované a přijde scéna, ve které dominuje modrá i červená, začne souboj na ostří nože! Výsledkem bitvy jsou digitální artefakty v obraze. A co bojuje s artefakty v obraze? Naše staré známé DNR! A přesně to DNR teď pracuje výrazně proti nám. Namísto odstranění šumu jej z vysoka přidává. A nejen to – DNR si také bere za vzor políčko před a po aktuálním frameu, čili torpéda mají jeden "odklesk" paprsku nově na třech snímcích místo původního jednoho. Výsledný dojem mozek interpretuje jako fast-motion. Máte pocit vysokého frameratu (tzv. britské televizní kamery), i když tam fyzicky není.

„Hele, tady to bývalo žlutější...“

Vrátíme se k tomu, že bílá bělí. Pokud narazíte na snímek, který zbělal až příliš, musíte ho nějakým oteplovacím filtrem vrátit zpátky. Většinou se používá lehce žlutý nebo lehce oranžový. No ne tak zde... Tady se použil těžce žlutý a těžce oranžový, jejichž výsledkem bylo totální pohřbení jiných odstínů v obraze. A co odstínů, rovnou barev 🙂 Níže je krásně vidět, že od V'Geru úplně zmizela bílá. Když si vezmu, s jakou pečlivostí volil Robert Wise barvy v tomto filmu, musí teď v hrobě doslova rotovat.

Příprava na Director's Cut

Z některých scén je ale jasně patrné, že už zde zkoušeli, co a jak bude vypadat. Vulkán dostal odstín Výhně, tak jak ji známe z pozdějších let a jiných remasterů, a ve vesmírné explozi asteroidu už nevidíme odlesky studia. Smysl to dává pramalý a spíš se zdá, že se na stream dostala jakási pracovní verze toho, co se zatím podařilo zexperimentovat. Jakoby někdo ve studiu prostě v jedné fázi přípravných prací režisérského sestřihu zmáčkl tlačítko exportovat a výstup z toho prostě umístili do knihovny Applu.

Verdikt

Pokud z nějakého důvodu nechcete sledovat v podstatě dokonalé DVD s režisérskou verzí – máte třeba už příliš velkou TV na SD rozlišení – doporučuju jednoznačně Blu-ray z roku 2009. Uvidíte tam první film tak, jak si jej pamatujete z televize 90. let a v podstatě tak, jak byl uveden v kině, a to v dostačující obrazové i zvukové kvalitě.

DVD - 4/5
Blu-ray - 3/5
iTunes - 2/5

Kompletní galerie všech porovnání na Google Photos.