Harry Bernad Cross, přezdívaný "Ben", se narodil 16. prosince 1947 v Londýně, coby potomek irsko-anglického páru a... na hereckou dráhu to zprvu vůbec nevypadalo. Kariéru započal manuální prací – nejprve umýval okna, poté byl čišníkem a zkoušel i tesařinu, které se ale věnoval na správném místě – ve Waleské národní opeře. Ve chvíli, kdy dostatečně nasál jeviště si v Birminghamu otevřel vlastní divadelní společnost "Alexandra", která funguje dodnes a místní místu neřeknou jinak než prostě "Alex". Toto všechno stihnul do 22 let.
V roce 1970 byl přijat na Královskou akademii hereckých umění, aby následně hrál po celé Británii ve věhlasných hrách jako Macbeth nebo Jak je důležité míti Filipa. Není tedy divu, že se o 7 let později stal členem Královské shakespearovské společnosti. O rok dříve však zaznamenal první velkou filmovou roli, a to v druhoválečném dramatu A Bridge Too Far (Příliš vzdálený most) po boku Seana Conneryho, Michaela Cainea nebo Jamese Caana.
Na stříbrném plátně naplno prorazil hlavní rolí v dnes už legendárním životopisném snímku Chariots of Fire (Ohnivé vozy) o dvou britských atletech na Olympijských hrách 1924, kde stvárnil Harolda Abrahamse, anglického Žida, jehož hlavním cílem bylo setřít umělé společenské rozdíly a nesmyslné předsudky. Film byl nominován na 7 Oscarů a 4x proměnil. Včetně ocenění pro nejlepší film roku.
Hudbu složil Evangelos Odysseas Papathanassiou, tedy Vangelis.
Jeho suverénně nejznámější rolí pro široké publikum se ale v roce 1995 stal padlý rytíř Malagant v Zuckerově adaptaci artušovské legendy První rytíř. Znovu po boku Seana Conneryho uchopil zápornou roli bývalého rytíře od kulatého stolu s úžasným přesahem, kde záporák zdaleka není jen „pouhým záporákem“. Ne jen tak někdo může přijít na plac a nenechat se zastínit Seanem Connerym...
No a konečně tedy Star Trek... Ať už si o remaku z roku 2009 myslí kdokoli cokoli, jedno mu přílišně upřít nelze, a to casting. Jako Sarek, otec Spocka (a Sybocka), byl jednoduše skvělý! Rozhodně nezůstal ve stínu Marka Lenarda, prvního protagonisty téže role, a přistoupil k nelehkému zadání s oduševnělostí jemu vlastní – co nemohl prezentovat na emocích, uhrál výrazem a hlasem.
Nikdy neodmítal role. Ať už to byl béčkový horor, velkofilm, nebo divadelní představení pro 10 diváků... Přátelé a známí jej považovali za chodící encyklopedii a krom všeho jeho talentu mu byl velkou vášní i zpěv.
Zemřel po krátké nemoci 18. srpna ve Vídni, a to přesně v den druhého výročí svatby s Deanou. Bylo mu 72 let.
Zapojte se do diskuse