Star Trek Countdown – Překonaný i nečekaně prorocký komiks

Už od závěrečných titulků filmu Nemesis sžírala fanoušky touha zvědět, jak to bude dál. Hlad po pokračování v kontinuitě čtyřiadvacátého století ještě narostl s poznáním, že následující film měl být prequel z dob mládí Kirka a Spocka. Snažila se jej nasytit románová pokračování z post-Nemesis éry, ze kterých se díky nakladatelstvím Laser a Brokilon mohou těšit i čeští čtenáři, a vyplnit rozlehlé vakuum v kontinuitě usilovala i expanzivní MMORPG videohra Star Trek Online. Po dlouhá léta však za zdaleka nejvlivnější zdroj představ, jak bude vypadat fikční svět Star Treku v post-Nemesis éře, platil čtyřdílný komiksový prequel k jedenáctému filmu jménem Star Trek: Countdown. Ostatně, i zmíněná online multiplayerová hra je na něm značnou měrou založena.

Důvodem je nejen jeho esenciální úloha napojení kelvinovské časové osy na linii primární, ale ještě spíše jeho semi-kanonický status. Kanonicita komiksů odehrávajících se v alternativním vesmíru a videohry z roku 2013 byla předmětem debat, zejména kvůli protichůdným vyjádřením, která na dané téma vyslovil Roberto Orci v nejrůznějších rozhovorech, nicméně někteří předpokládali, že přinejmenším v užším rámci Kelvin timeline jsou tyto příběhy na stejné kanonické úrovni jako samotné Abramsovy filmy, jelikož na jejich tvorbu dohlíželi scenáristé Roberto Orci a Alex Kurtzman; předcházeli tím případným diskontinuitám s filmy a ujišťovali se, že komiksy a hry budou v souladu s jejich představou o vývoji událostí v jejich „privátní“ dimenzi světa Star Treku. Podobný argument, a sice že licencovaná tvorba filmových a seriálových autorů v rámci jiných médií pozvedá kanonický status těchto děl nad ostatní podobná, bývá uplatňován například i na romány scenáristky a výkonné producentky Voyageru Jeri Taylor Pathways a Mosaic.

Také Countdown publikovaný původně od ledna do dubna 2009 v tiráži uvádí, že jej autoři Mike Johnson a Tim Jones založili na příběhu Orciho a Kurtzmana. Nebylo by nelogické usoudit, že stejný semi-kanonický status, vážící se s jistou měrou pravděpodobnosti na komiksové příběhy z kelvinovské osy, se vztahuje i na hrdiny a události 24. století, jak je zachytil Countdown. Pokud tomu tak opravdu bylo, dnes už na tom pramálo záleží. Zásadní události popsané komiksem (odehrávající se roku 2387) se totiž před nedávnem ocitly v přímém rozporu se seriálem Star Trek: Picard (zasazeném do r. 2399) a nemůže být sporu o tom, který z obou zdrojů má větší váhu.

Jean-Luc Picard se tedy na stará kolena nestal vyslancem Federace na Vulkánu. Jeho úlohu kapitána Enterprise nepřevzal Dat, který nevstal z mrtvých v těle B-4, nebo přinejmenším nikoli tím stejným způsobem. Když vezmu v úvahu také obsah románu Nejposlednější z nadějí, tedy skvělého prequelu k seriálu Picard, vyvstane ještě přinejmenším jedna významná kontradikce – Romulus byl zničen výbuchem hvězdy své vlastní domovské soustavy, tedy Eisnu, a nikoli vzdálené hvězdy systému Hobus.

Při uvedení Picarda jsem si shodou okolností připomněl komiksy Countdown a znovu si je přečetl, sám už nevím pokolikáté. Rozdíly oproti souvislostem předloženým novým seriálem jsou značné. Především zcela odlišné osudy postav Picarda a Data komiksovou sérii jasně vytlačují mimo kánon a nenechávají za sebou žádné pochyby. Přesto však se v mezírkách mezi všemi těmi přívalovými vlnami kontradikcí našlo několik drobných okamžiků souladu – momentů, ve kterých komiks svého seriálového následovníka téměř až předznamenal. Právě na ně bych zde rád čtenáře upozornil.

Nejzjevnější souvislostí jsou experimenty s technologií Borgů, které podnikají Romulané. Divákům první sezóny Picarda mohlo připadat kuriózní, že se Romulané (v seriálu jako politická entita zvaná Romulanský svobodný stát; řízený pravděpodobně Donatrou), tolik zajímají o jednu porouchanou borgskou krychli. Tedy pakliže nečetli Countdown, kde se motiv Romulanů lačnících po vytěžení technologií Borgů vyskytl mnohem dříve. Motivace Romulanů se samozřejmě mohou různit. Zatímco v komiksech zřejmě zatoužili jen po upgradu taktických systémů svých lodí, seriál naznačuje, že namísto altruistické potřeby pomáhat obětem asimilace byla pravým důvodem zájmu o krychli příčina její poruchy, tedy asimilace jedné z členek tajného hnutí Zhat Vash – Ramdhy.

Daleko zajímavější a subtilnější podobnost představuje odpor, který v komiksu při jejich prvním setkání projeví Nero vůči Datovi. Bez souvislostí s pozdějším seriálem se jeho slova mohla jevit jen jako podivování se nad skutečností, že „pouhý“ stroj může být kapitánem hvězdné lodi. Ostatně, stejný předsudek vůči Datovi projeví i jeden z členů Vulkánské vědecké rady během jejího zákulisního jednání. S ohledem na nový seriál se však Neronovy předsudky mohou jevit jako sediment implicitní nenávisti k umělé inteligenci, která dle slov Picardovy seriálové hospodyně Laris prostupuje celou romulanskou kulturou.

Někteří diváci Picarda měli velký problém právě tento retcon přijmout. Jak by se přeci mohla romulanská kultura vyznačovat tak výrazným rysem, aniž o tom doposud kdekoli padla zmínka? Považme ale, že v pouhé jediné sezóně Picarda, navíc o poloviční délce, než jsme byli u Treku dosud zvyklí, jsme se o romulanské kultuře dozvěděli více než během dohromady třiceti sezón starších seriálů. A to není nadsázka. Z Původního seriálu, Nové generace, Deep Space 9 a dalších seriálů lze mnohé odvodit o romulanské politice, o jejich armádě, o fungování jejich tajných služeb a špionážních složek, ale jen žalostné minimum o jejich kultuře a společnosti.

Nedělám si žádné iluze o tom, že by výše nastíněné souvislosti byly čímkoli více než jen náhodnou shodou okolností. I přes jejich nezáměrnost mi ale všechny momenty, kdy komiks předznamenal seriálové podivuhodnosti, činilo radost objevovat a nedá mi to se o své nálezy nepodělit. Kdysi vlivný komiks svého vlivu pozbyl. Půvabně paradoxní prequel k prequelu odehrávající se v jeho budoucnosti už nemají fanoušci pádné důvody vyhledávat a připomínat si jej. Stále se však jedná přinejmenším o cenný příběh o Spockově obětavosti. A jako takový má svou hodnotu jistou.