Když před necelými třemi lety vystartoval nový seriál Discovery, více než cokoli jiného rozpoutal řadu vášní na téma, že vlastně ani nejde o Star Trek. Premisou jej nepřipomínal vůbec, vizuálně jen drobnými prvky typu delta Hvězdné flotily. Navíc se s poměrnou nelibostí nesl i fakt, že opět nešlo o pokračování, ale o další prequel před pětiletkou kapitána Kirka – tentokráte to však alespoň bylo v primárním univerzu.
A když jsme tu měli vesmír, do kterého vše pasuje, bylo asi jen otázkou času, kdy dojde na Novou generaci. Po ohlášení spin-offu s Oddílem 31 to vypadalo bledě, ale dočkali jsme se – sám Patrick Stewart oznámil, že po Nemesis přijde dvacetiletá pauza a po ní naskočí seriál s jednoduchým a všeříkajícím názvem – Picard.
Seriál se vlastně představil už 9. ledna kraťasem – Short Trekem "Children of Mars", který z netradičního úhlu pohledu dvou školaček představil katastrofu na Marsu způsobenou syntetiky. Jednu z několika zásadních událostí dějinného mezidobí mezi posledním filmem a novým pilotem s názvem Remembrance" (Vzpomínky).
Hic sunt spoliatores...
Dál už jsou jen spoilery...
Stejně jako většinu posledního Short Treku vyplnila na Star Trek přece jen neobvyklá hudební vložka ve formě cover verze písně Davida Bowieho a Briana Ena "Heroes", tak i první díl pilotu začíná písní, a ne jen tak ledajakou. Tady jde o přímý odkaz na poslední film Nemesis, a na píseň, kterou Dat zpíval na svatbě Deanny a Willa – "Blue Skies" od Irvinga Berlina. Přihlášení k odkazu je tedy splněno na jedničku! A nejen tím.
Pro všechny fanoušky je tu ještě záběr na ikonickou Enterprise-D, na její Přední desítku, Picard s Datem tu hraje poker, popíjejí Earl Grey, a aby si přišel na své i fanda Enterprise s pořadovým písmenem E, má na sobě Dat uniformu, ve které se tak hrdinně obětovat pro ostatní. A jelikož jde o sen, tak je všechno úplně v pořádku. Těžko si představit lepší začátek, ale ono to jde… Picard se ze svého snu probouzí u sebe doma, na vinohradu v burgundském La Barre. Tedy tam, kam jsme téměř odjakživa věděli, že jednou odejde na odpočinek. Pokud se v roce 1994 něco vymyslí a v roce 2020 se s tím stále aktivně počítá, je to pohlazení po duši samo o sobě.
Následuje výjev z města, konkrétně Bostonu, který si žije svou poklidnou atmosférou, a první, ale velice decentní, návaznost na Discovery v podobě Dahjina xaheanského přítele. Idylka však netrvá dlouho a pozorné ucho rozpozná Romulany, nejstaršího nepřátele Federace, kterak jsou zapleteni do dalšího nekalého dění uvnitř federačních hranic.
Následuje velice vkusně a opět decentně provedená znělka. Už se samozřejmě dá narazit na ohlasy, že jde pouze o upgradeovanou znělku Discovery, ale není to tak. Styl je podobný – což je jen logické – ale vyzněním jsme úplně jinde. U čtyřiadevadesitátiletého bývalého admirála Picarda. Ano, je mu zde 94 let – dle Nové generace se totiž narodil v roce 2305 a Picard začíná na podzim 2399.
Po znělce přichází další fantastické a nostalgické záběry vinice, včetně malého vysvětlení věcí minulých a neuzřených v podobě agresivního interview s reportérkou FNN. Kdo čtete knihy, tak Federační zpravodajskou službu dobře zná; například z trilogie Enterprise: Romulanská válka.
Následuje dějem nabitá, ale nikterak překombinovaná smršť s opravdu úchvatným vizuálem. Dlouho jsem neviděl tak krásnou, barevně dotaženou a sladěnou produkci, jakou přestavil právě Picard. Když se podíváte na seriálovou konkurenci, tak je snad každé SF/F dílo poslední doby laděné do určitého spektra barev, popřípadě odbarvené – ať už je to modro-zlatá Discovery, nebo šedo-hnědý Muž z Vysokého zámku, odbarvený Zaklínač, hnědě špinavý Mandalorian, nebo kovově chladná Expanze. Ne tak tady, tady dostanete barvy. A je to zatraceně dobře!
A v průběhu 45 minut, které se zdají, že uběhly za dvacet, jak vás děj nechce pustit, toho dostáváme opravdu hodně. Zjišťujeme základní kostru příběhu první řady, setkáváme se s některými hlavními postavami – chytře ne se všemi – a je kladen velký důraz na to, aby si divák všiml, že tohle je ten obří svět Star Treku, ze kterého jsme obvykle krom lodí a stanic moc neviděli. Tady máme už zmíněný Boston, Paříž, nádherný dům na vinici (Sunstone villa, CA), San Francisco a dokonce proslavený Daystromův institut na Okinawě, a to opět i zevnitř.
Jestli je něco nad slunce jasné, pak je to fakt, že jde jednoznačně o nejdražší produkci letošní seriálové sezóny.
Vše končí poměrně šokujícím odhalením, že se někteří Romulané po exodu usídlili v borgské krychli. Až teprve u titulků začne divák přemýšlet nad tím, co vlastně NEviděl. A že je toho hodně… Neviděli jsme polovinu hlavních postav, žádné cameo postav z předchozích Treků, žádnou vesmírnou loď Hvězdné flotily a v podstatě ani žádnou vesmírnou scénu, kromě tedy finálního příletu stíhačky na krychli.
Celý pilot svou strukturou připomíná spíše film. Respektive jednu jeho desetinu. A to se počítá. Takovouto výpravnou podívanou, která se plně drží v intencích toho, co trekkies znají a milují, a přitom se nedrží při zemi, to je přesně to, co Star Trek potřeboval, a zároveň přesně to, co jsem od této show očekával a doufal, že přinese.
Jen tak dál, Jean-Lucu. Myslím, že před sebou máme seriál roku…
Diskuse k článku
Bál jsem se jak čert. Po Kelvin Timeline a Discovery jsem byl přesvědčen, že je vize treku pasé. Když jsem ale projel staré epizody TOS, TNG, VOY i ENT, tak jsem zjistil, že zub času již opravdu zapracoval a najednou jsem si nedokázal představit, jak by bylo správné navázat. Neosobní, neblýskaný a povrchní způsob vedení příběhu Kelvin Timeline a Discovery mne úplně znechutil. K tomu mne úplně neoslnilo ani knižní pokračování po Nemesis (pokud nepočítám Titan). Jediné, co dávalo naději byly Short treky, které mají své kouzlo. No vlastně asi i hlavně kapitán Pike z druhé série Discovery zavěstil něco dobrého. To, co nám minulý týden naservírovali bylo fakt husté. Když první díl skončil, tak jediné co mne hned napadlo … tak ještě jednou ;-). Filmový zážitek. Jinak znělka mne vizuálně nesedla, tak jsem si ji pouze poslechl, a zjistil, že mi nesedne k seriálům, ale spíše k filmu Insurrection, a že ve skrytu slyším i Inner Light. Už se těším na dvojku.
Za mě z prvního dílu ještě nejde dělat závěr na celý seriál, ale působil na mě zatím velmi dobře. Drobné chybky lze odpustit (nebo nějak okecat).
Je srandovní, jak má na sobě celá “posádka vinohradu” ten erb, holt je třeba nabídnout divákům nějaký suvenýr, ale působí to na mě spíše, jako kdyby tam probíhal sraz absolventů Bradavic naležejících do Nebelvíru 😀
Za mne byl první díl skvělý a hrál hodně na nostalgii a to se mi libilo?Za mne první epizoda 9/10!
Druhá epizoda měla úvod na Marsu skvělý, ale potom měla takové pomalejší tempo, takže bych býval dal 8,5/10, ale tahle epizoda měla jeden hrozný element a to nové uniformy Hvězdné flotily( snad nejhorší uniformy od původní TOS) které vycházely z těch co byly využívány v ST:Voyager, tady prostě návrhář kostýmů hrozně selhal, když je v ní někdo na scéně vypadá strašně do prostředí se vůbec nehodil, takže druhá epizoda 7,5/10!
Já bych dal oběma epizodám 7,5/10 s tím, že je prostě z důvodu silné nostalgie nelze přeceňovat. Je to zatím pěkný, moderní Star Trek vydávající se správným a dostatečně originálním směrem.
Uniformy na mě zatím působí velmi dobře! Jsou jednoduché, barevná část přes ramena je jakoby jen položena přes černé triko, ale působí to futuristicky. Navíc ta barevná část má jemnou šestiúhelníkovou strukturu, podobnou, ale ne tak výraznou jako byla u uniforem Sekce 31 z Abramsova ST Do temnoty z r. 2013.
Po přečtení recenze epizody na TrekCore.com zjišťuji, že jsem viděl blbě a vzor to není šestiúhelníkový, ale jsou to malé delty.. I to jsme ale prvně viděli u Abramse, jen již v r 2011.
Mrzí mne, že se rozhodli nerespektovat knižní TNG relaunch. Minimálně trilogii Volání osudu. Sedmá s implantáty, existující společenstvo… Tak trochu jsem doufal, že když se na tom podílí Kirsten Beyer, tak na to dohlédne.
Já jsem zase za to rád že knižky nerespektují, protože knihy Před zneuctěním a Volání Osudu jsou až moc přehnané !