PIC 1.09 – Z čehopak se vyrábějí děvčátka? (a chlapci)

Ze silikonu s malými částečkami zlata, samozřejmě! 🙂 Příměr ke stejnojmenné epizodě Původního seriálu si zkrátka nelze odpustit. Stejně tak by se ale recenze devátého dílu mohla jmenovat třeba "Levnější Mass Effect na steroidech", popřípadě "Soongovy děti, aneb když vizuál nestačí". Pojďme si rozebrat proč tomu tak je...

Začínáme vesmírnou scénou s orchidejemi, které jsou ale moc pěkné a zpětně dává smysl, proč na Ibn Majid dorazila Jana v doprovodu "pana Květiny". Vizuální stránka věci je úchvatná – například monumentální výlet kryhle z prostorového tunelu, nebo sestup na planetu. Orchideje tedy slouží patrně k bezpečnému průletu lodí atmosférou planety. Potřeboval by i Voyager takovou? Nevíme. Čili nevíme, jestli ji bude potřebovat romulanský svaz. Nebo dokáže planeta odolat bombardování z orbity? Samé otázky...

Picard odhaluje posádce svůj stav. Pamatujte si to, vrátím se k tomu... Nabízí se otázka proč neletí na Ba'ku, že?

Krychle leží na pobřeží, částečně pod vodou, a cesta k ní vypadá na dvoudenní pouť. Nezapomínejme, že Jean-Lucovi není 50, ale 94. V jediném střihu už neznaveni vchází dovnitř a setkávají se se Sedmou z devíti a Elnorem, jejichž screentime je ale omezen na zhruba 2,5 minuty a všichni zase odchází pryč; musí ujít celou cestu zpátky + zhruba totéž ještě na druhou stranu.

Opět neznaveni přechodem pouště přicházejí krásnou modro-červeno-zeleno-oranžovou vegetací do krásného přímořského resortu, který svými obyvateli připomíná epizodu "Justice" (spravedlnost) z první řady TNG. Jen tihle neběhají a jsou metalicky lesklí. Datovsky metalicky lesklí. Zase jeden takový roztomilý detail – vidíme postupný pokrok v modelech, a to od Datovy barvy pleti, přes tmavší odstíny zlaté pryskyřice, až po lidskou kůži.

Doktor Altan Inigo Soong, dle vlastních slov "bláznivý vědec" za celým projektem, je už třetím Soongem v rodině, který vypadá přesně jako Brent Spiner (nezapomínejme na Arika Soonga z Enterprise) a osobně bych se bez jeho účasti kompletně obešel. Moderní Picard je najednou svázán příběhovými okovy Nové generace a skoro jsem se až porozhlížel jestli někde zpoza rohu nevykoukne Krystalická entita. Vykoukl ale jiný starý známý...

Kde je Soong, tam je Lore. A bohužel je od první chvíle jasné, že Sutra zkrátka je Lore. Picardovi to mělo z jejího vystupování a chování dojít. A pokračujeme – Sutra má nastudované vulkánské mistry a přesto se chová jako jasný Romulan. Opět nikdo? Ne? A přichází "zlatý hřeb" večera a tím je umění splynutí myslí ze strany androida. Ještě je tam řečeno, že se jej naučila, čili to patrně znamená, že to dokáže každý – stačí chtít 😉 Tohle se vážně nepovedlo.

Celá zpráva od aliance syntetiků je také podivně proti-flotilní, ale to přičtu Agnesině podvědomé představivosti, respektive hněvu komodorky Oh.

Jurati žije svůj splněný sen a zůstává. JL má opět koho zachraňovat a opět s nekonečnou naivitou vidí spásu ve Hvězdné flotile, (!) o které už ale teď ví, že je infiltrovaná Romulany a jejich agendou (!), čili tady už to rozhodně není v pořádku. Raffi musí opravit La Sirenu a namísto sbohem použije "I love you", co znamená jak 'mám tě rád', tak i 'miluji tě'. U obou jsem v tom spíše viděl to druhé... A tady jsem zvědavý, kam až se dostaneme.

Tak... Pamatujete, jak jsem říkal, že má Jean-Luc smrtelný syndrom? Soong má v kanceláři "golema" a pracuje na přenosu vědomí. Když uvážíme, že 1 + 1 jsou obvykle 2... Upřímně ale doufám, že se z Jean-Luca syntetik nestane. Bylo by to moc prvoplánové a prostě... divné. Z jiných klidně, ale ne z JL.

Mezitím se nám v cele octl zajatý Narek, který se snaží naivnější androidku Sagu přesvědčit o sklopení silového pole. SutraLore mu záhy pomáhá utéct a dost možná Sagu zavraždí sama, aniž by se musel Narek snažit. A teď asi k největšímu zdejšímu "cože?"... Od kdy lze androida Datova typu zabít vražením bižuterie do oka? A to ještě nijak hluboko. I kdyby tam měla nějaké důležité rozvody, tak to rozhodně neznamená, že nepůjde opravit. Novou generaci jsme všichni viděli.

A nakonec klasický agitační projev.

Před hodnocením ještě kratičce ke zmíněnému Mass Effectu – kdo jste jej hráli, tak to vidíte, ale přes všechny jeho kvality nás nemusí být většina. Mass Effect je jedna z nejlepších videoherních sérií a první tři její části se věnují právě prastarému syntetickému životu, který jednou za 50 tisíc let očistí Galaxii od života organického, jenž se už vyvinul do té míry, že by mohl pro syntetiky představovat hrozbu. Uvidíme... Třeba to tak nakonec vůbec nebude, ale zatím to tak rozhodně vypadá.

Přes všechna technická pozitiva příběh tentokrát nedokázal překročit hranici průměru.

3/5