Star Trek: Lower Decks a my. Jak to vidíme po čtyřech dílech…

Nejnovější přírůstek do startrekové rodiny, animovaný seriál Lower Decks má svou premiéru již dávno za sebou. (Pro ty z vás, kteří to v záplavě letních radovánek nepostřehli, proběhla 6. srpna.) V mnohých vzbuzuje také určité kontroverze (viz níže), ale převládá názor, že je potřeba se na něj dívat pohledem diváka, kterému je primárně určen... Kdo to ale vlastně je?

CBS však nenechává nic náhodě, zvláště v současné "zvláštní" době, a marketingově je Podpalubí velmi dobře podchyceno.

Příběhy z podpalubí se odehrávají na hvězdné lodi Cerritos, jejíž posádka se specializuje na druhý kontakt, což je výrazně bezpečnější ale o trochu méně slavný úkol než mise kontaktu prvního. Zaměřeny jsou na ty důstojníky, které historie nezná a seriál tak nabízí nový, a neotřelý pohled na vesmír Star Treku, aniž bychom obětovali to, co na něm jako fanoušci milujeme. Přesto je však jiný... Pojďme se na to podívat:

Lower Decks je první startrekový pokus o serializovanou parodii na sebe sama a zároveň jde o první animovaný Trek po 45 letech od konce 2. řady animovaného pokračování TOSky. Zvolený styl animace patří dnes k těm nejméně kontroverzním a v podstatě jde o sázku na jistotu – jasné kontury a realistické spektrum barev ale nejsou v pořadech pro ne-dětské publikum až tak běžné. Tady se obávám, že přes tvrzení tvůrců mají být podle studia cílovou skupinou teenageři a seriál se hodně snaží, aby hrál na obě strany: Na jednu neodiskutovatelně jde o Novou generaci, na druhou je pak až zbytečně poplatný době, ale o tom až za chvíli. Teď si dáme znělku...

Ústřední dvojici tvoří praporčíci Boimler a Marinerová. První jmenovaný je velkoústý „pan Flotila“, který se potřebuje ještě spoustě věcem naučit – zejména trpělivosti a pokoře. Beckett naproti němu představuje Toma Parise na vrcholu rebelie – přidrzlá protekční dcerka, která je sice dostatečně protřelá a zkušená i na hodnost komandéra, ale vlastně by dle směrnic vůbec neměla ve Flotile sloužit. Logický konstrukt postavy kolem ní selhává a ona je tak přímým protikladem Edu Mercerovi z rovněž parodického The Orville. Mise či zápletka je vyřešena navzdory její nedisciplinovanosti a ztřeštěnosti v podstatě náhodou; ale hlavně, že je u toho svá.

Důstojníky, kteří ve Flotile zase naopak mají co dělat, představuje srdnatá Orionka Tendi a „Geordi 2.0“ praporčík Rutherford, žel jde o postavy vedlejší. Kapitolou sama pro sebe je kapitánka. Tou je někdo, kdo o sobě výrazně pochybuje a evidentně není kompetentní ani na velení lodi, ani na výchovu/hlídání vlastního potomka na palubě. Teď se asi všichni ptáte, proč je to u parodie problém... 🙂

Inu proto, že na rozdíl od vážně míněné TAS, kánonizované až v roce 2006, je odlehčený Lower Decks kánonem od začátku. Tudíž, co se děje zde, platí v univerzu, a to si zkrátka nedovedu logicky obhájit. (Nemluvě o roku, kdy se odehrává a těch uniformách 😉 )

A existuje ještě jedna věc, kterou bychom narovnali. A tou je tempo. Dnes se musí všechno dít rychle, protože není času nazbyt – namísto 26 epizod jich povětšinou máme 13, leckdy 10, ale kadence s jakou postavy střílí věty z úst je tady až extrémní.

Potenciál ale existuje, tudíž seriálu přejeme mnoho úspěchů, stejně jako větší vyhraněnost a zpřesnění určitých nelogičností 😉

A jak se právě vám líbí Lower Decks? Podělte se o tom s námi v komentářích!