Jonathan Frakes o Discovery a režii. Chystá se na celkem 4 ST seriály

Kapitán Riker z hvězdné lodi Titan, NCC-80102, už po 3 dekády dokazuje, jakým je zručným režisérem. Na kontě má 8 epizod Nové generace, 3 díly DS9, 3 díly Voyageru, 2 skvělé startrekové filmy, velké množství dalších projektů, 2 epizody Orville, stejný počet Picarda a nyní už 5 epizod Discovery, neboť v aktuálně chystané 3. řadě zrežíroval 3. a 8. díl.

Discovery mi už přijde jako moje domácí show. Právě jsem dokončil epizodu 3 3. řady. Nyní jsme daleko v budoucnosti, kde byla Michael odloučena od posádky a znovu se sešli. Mluvil jsem se Sonequou o hraní a ona je jedním těch herců – stejně jako Patrick – komu můžete hodit notu a rozjede to jako jako mistr hudebník. Naladili jsme se na konkrétní rytmus. Není to z její strany jen herectví – obyčejný herec hraje, co se mu řekne, ona a Patrick mají techniku, kde nadhozením notičky vzniká symfonie. Řekl jsem jí: „Tvoje postava je tak přitažlivá a zajímavá a komplikovaná, a vždycky byla, ale teď z ní vyzařuje i jakoby trocha radosti.“ A ona mi na to odpověděla: „Protože už ji nepohání strach a vina.“ Pomyslel jsem si: „Páni.“

3. řada Discovery bude podle Frakese úplně jiná, než na co jsme zvyklí...

Všichni jsou tak nadšení! Je to dobrodružství – technicky, finančně, emocionálně. Můžete vytvářet světy, které nikdo předtím neviděl, protože vás nic neomezuje. To je osvobozující. Ale je to také vyčerpávající, protože i takhle velký pořad musí zůstat v mantinelech rozpočtu. Zdaleka ne všechno lze vytvořit digitálně. Některé věci zkrátka musí být skutečné. Jsem přesvědčen, že v budoucnosti budou virtuální scény k nerozeznání od skutečnosti, ale ještě tam nejsme. Filmařina je pořád obor plný praktický efektů, i když se to třeba tak už nezdá. Ale nikdy nepůjde o to, jakou máte technologii – vždycky to bude o tom, proč tam vlastně my všichni jsme. O udržení základního jádra toho vyprávění emotivně působivých příběhů. To je ta hnací síla, a ne „to musí vypadat skvěle,“ jako je tomu bohužel u spousty jiných produkcí. Je skvělé, když věci vypadají skvěle, ale pokud se kašle na postavy, a co se nimi děje, je to vlastně úplně jedno.

Jonathan se také rozhovořil o tom, jak moc podobná mu přijde situace, kdy se na Discovery po dobu jejích prvních let spíše nadává, s jeho vlastní zkušeností na Nové generaci, kterou diváci plně přijali až v její 4. řadě.

Naše cílové publikum jsme vlastně nezajímali. Byli to zarytí fanoušci TOSky – skeptičtí, podezřívaví. Náš kapitán byl plešatý Francouz s anglickými zvyky a posádka? Prostě chtěli Kirka, Spocka a Kostru. Teprve po třech letech si uvědomili, že v jejich vesmíru je prostor pro oba seriály. Bylo to pro nás náročné i proto, že jsme dělali 26 epizod ročně, a ne 13 – úspěch se tak zdál být v nekonečnu.

Ohledně rozdílu v přijetí Discovery a Picarda pronesl toto:

Důvod, proč byl Picard přijat tak kladně, je jasný. Jednak jde o pokračování a potom Jean-Luca všichni znají. Dnes je mezi hardcore fany možná populárnější než Kirk. A je vlastně jedno, co se tam stalo, nebo jaké byly trailery. Je to zkrátka pokračování s Jean-Lucem, tedy něco, co chtěli 15 let. Určitá familiérnost bude u Star Treku vždy potřeba, ať už se to týká postav nebo prostředí. Tady to měli a fungovalo to.

Na otázku, jak je to s kritiky seriálu Picard odpověděl:

No ale oni na to koukají! Koukají na to, aby se utvrdili v tom, že to nesnášejí! 😉

Star Trek se do života Jonathana Frakese již plně integroval a těší se na další...

Znovu se dostat k dalšímu novému Star Treku bylo požehnáním. Jsem nadšený ze všech projektů, jichž jsem se mohl za všechna ta léta účastnit – režie je má vášeň, ale Star Trek je doma. Když vyšla práce na Discovery, a výsledek se jim líbil, tak pak vyšla pak i práce na Picardovi, a výsledek se jim zase líbil, byl jsem nadšený. Teď mě čeká další Star Trek a pak ještě jeden. Je to nádhera!