Tok času plyne pro každého jinak – na jedné straně je tu jepičí život SAM z Kasqu, na druhé staletí prohlubující se prázdnoty v Doktorově mysli. Pokud nechce Akademie přijít svou o první fotonickou studentku, bude se muset delegace vypravit přímo na Kasq. Mezitím se Miyazaki plíží za studenty jako temný stín... Posttraumatickou stresovou poruchu – aniž by studenti poznali, že jde o terapii – přilétá vyřešit Sylvia Tilly.
DALŠÍ TEXT OBSAHUJE SPOILERY
Jak to vidí Albert:
Reparát za minule. Alespoň za tu část, kde se zdánlivě řešila B'aviho smrt a trauma nepřítomné Tarimy. Ta se nyní nesmí stresovat, a tak je k vlastní velké nelibosti převelena na Akademii Hvězdné flotily do stejné třídy jako zbytek našich hlavních kadetů. Krom toho, že jsou všichni podráždění a Tarima zcela uzavřená do sebe, tak se jejich absolutní nesehranost a rozhozenost projevuje na studijních výsledcích – bojová simulace končí zničením lodi.
Nahla a Jet tedy povolají do služby Sylviu Tilly, která si prošla podobným křtem ohněm, aby z toho naše kadety vytáhla. Dává to perfektní smysl a jsem rád, že tu máme alespoň jednu návaznost na Discovery, která tam pod Michaeliným velení stále někde létá. Pokud se bojíte slabého psaní, tak nebojte, Marry Wiseman má co hrát a hraje to bravurně. Popravdě, kdyby to takhle vypadalo v Discu, tak je to klidně můj oblíbený seriál 🙂
A tou terapií je povinný divadelní předmět! SAM ještě stihne vybrat vhodnou hru – Naše město od Thorntona Wildera – než začne degradovat natolik, že musí odletět zpátky na Kasq, má-li mít vůbec šanci přežít. Raději bych asi, kdyby vybrali fiktivní hru třeba z 27. století, ale ono je to těžké – divák se musí především vžít do děje a vědět, co postavy říkají, nebo na co odkazují, a tohle je poměrně známý flák. Minimálně v USA; získalo to Pulitzerovu cenu. (Ze stejného důvodu mluví kadeti soudobou mluvou; podobě tomu bylo u Tripa, nebo Toma Parise.)
A je to pecka! Aneb někdy je lidem třeba něco podstrčit silou, aby si uvědomili, že by je to třeba mohlo zajímat. Proto mám trochu problém se streamy jako "prvním" médiem – úplně zničily koncept „náhodou jsem to viděl/a v televizi a hrozně mě to chytlo“. Jak se postupně sžívají se svými rolemi, je vidět, že je to začíná bavit, a dokonce i že je to stmeluje a hojí rány na duši – to je prostě nádhera. Začíná být jasné, že Gaia Violo je moji novou oblíbenou autorkou – její scénáře pokládám v seriálu za nejlepší.
Stejně vynikající je pak i linie s Doktorem, Nahlou a SAM, kde se ukáže, že za její trauma nemůže nepříjemná zkušenost na Miyazaki, nebo chyba v kódu, ale Doktorovo odmítavé chování. A jelikož výhoda je, že v tomhle seriálu na nic nečekáme a aktuální problémy se obvykle ve stejném díle i dořeší, tak víme, proč je tak odmítavý – ztratil dceru, potom Gwyndalu a s dalšími staletími další a další... A ono to prostě dává perfektní smysl.
To je to, co jsem vždycky chtěl od Voyageru: dohry. Jsem moc rád, že se mi ji dostalo zde. A ještě jedna věc se tu poprvé povedla; na rozdíl od všech předchozích epizod, které to téma využili – Nahla, Doktor i SAM zůstali na Kasqu 17 let – nikdy dřív jsem to žádné postavě nevěřil. Ani Doktorovi, ani O'Brienovi a vlastně ani tomu Picardovi ne. Tady ano, navíc to byla organická součást příběhu, ne epizodní prvoplán. Pro mě zatím nejlepší epizoda.
5/5
Vada na kráse: Jedna studentka měla hidžáb – Star Trek je areligiozní, tohle mi tam necpěte. Ne, ne, ne.
Zajímavost: Hlasem stvořitelů z Kasqu je Chiwetel Ejiofor, kterého můžete znát z filmů 12 let v řetězech nebo fireflyovské Serenity. Po Jamie Lee Curtis v Oddílu 31 tu tak máme další výrazné cameo filmového herce.
Ako to vidí Vavro:
Začína byť pravidlom, že diely, v ktorých sa zápletka točí okolo SAM, patria k tomu najlepšiemu, čo Hviezdna akadémia ponúka, a táto epizóda nie je výnimkou. Musím sa priznať, že až pri sledovaní už ôsmeho dobrodružstva som si naplno uvedomil, akú traumu kadeti na lodi Miyazaki zažili, a že sa s ňou doteraz nedokázali vyrovnať.
Hustá atmosféra na chodbách Akadémie by sa dala krájať a príchod Tarimy, ktorá bola nútene preradená z Vojenskej na Hviezdnu, je natočený a zahraný tak presvedčivo, že som až cítil jej nepríjemné pocity, keď sa na ňu všetci pozerali a potichu komentovali jej návrat. Miestami mi trochu prekážalo jej nepredvídateľné správanie (alkoholový exces), no potom som si uvedomil, čím všetkým si prešla. Kvitujem preto scenáristov za nápad uvoľniť napätú atmosféru medzi študentmi pomocou divadelnej hry, ktorá ich svojou podstatou donútila otvoriť sa a vyplaviť zo seba všetky traumy, ktorých boli svedkami v hlbokom vesmíre.
Druhá dejová linka už ani nemohla byť lepšia. Výkon Roberta Picarda v úlohe doktora bol opäť famózny a prepojenie na epizódu 3.22 "Real Life" (Skutočný život) zo seriálu Voyager bolo dojemné, a tak krásne napísané, že to nepôsobilo ako snaha za každú cenu niečo z Voyagera do deja zakomponovať, ale ako prirodzená a citlivá pripomienka doktorovho života. To, že nakoniec mohol prežiť sedemnásť šťastných rokov so svojou novou dcérou, bolo nádhernou bodkou za týmto dielom. Pri finálnych scénach, či už s Tarimou, alebo so SAM, som mal slzy na krajíčku a som úprimne rád, že sa celá zostava psychicky dala dokopy a môže vyraziť za ďalším dobrodružstvom, ktoré im akademická pôda nabudúce ponúkne.
4,5/5
PS: Ako hráč vynikajúcej hry Starfleet Academy z roku 1997 od vydavateľstva Interplay som dlho čakal, kedy nám seriál konečne predstaví aj simulované bojové misie na mostíku – a dočkali sme sa, hoci zatiaľ len na veľmi krátku chvíľu. Dúfam, že v budúcnosti uvidíme aj Kobayashi Maru.
Nahrávání ...
Zapojte se do diskuse